 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 1 |
Proč neumí Domingo česky?
Co řekl Ravel o Boleru?
Čím jel Pavarotti na Pražský hrad?
Jak to, že od „Božské Emy“ o Destinnové nevznikl u nás další podobný film?
Mají hudební soutěže smysl anebo jsou – slovy Bartóka – „dostihy jen pro koně“?
Má hudba větší prostor a dopad v rozhlase nebo v televizi?
A je podstatou médií manipulace?
To vše, a mnohem víc, vám ve svém talk show nabídne k zamyšlení moderátor a publicista Jiří Vejvoda. A mluvené slovo obohatí skladby v podání klavíristy Karla Košárka.
PhDr. JIŘÍ VEJVODA
Přestože noty zvládl v dětství dřív než písmena, hudbě se po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor lingvistika, věnuje Jiří Vejvoda nikoli aktivně, ale jako publicista, scénárista a moderátor. Hledá v ní příběhy: sólistů, dirigentů, orchestrů, ale i koncertních sálů či operních domů. Ne náhodou se jeho mnohaletý cyklus pro Rádio Classic Praha jmenoval „Planetární předplatné“. J. Vejvoda v něm posluchače týden co týden zval do těchto „svatostánků“ hudby, za nimiž se skrývá mnoho lidských osudů i společenských souvislostí.
Především ovšem J. Vejvoda působí dlouhodobě v médiích veřejné služby – Českém rozhlasu a České televizi.
Jeho dráha v ČRo je neobvyklá kombinací tří odlišných rovin: moderátorské, manažerské a kontrolní. Původně spolupracoval s rádiem jako externí průvodce pořady typu „Káva u Kische“ (s Otou Nutzem) či „Písničky pro uši i pro duši“ (cena Prix Bohemia Radio 1993); byl také partnerem prezidentu Václavu Havlovi v každotýdenních „Hovorech z Lán“ (1990–1991). Poté se roku 2002 stal prvním šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží v českých rozhlasových dějinách, na což navázalo jmenování J. Vejvody ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha (2004–2010). Od r. 2014 je místopředsedou Rady Českého rozhlasu. S rozhlasovou tématikou souvisí i šéfredaktorská pozice, kterou na přelomu století zastával v Týdeníku Rozhlas. S ČT začala spolupráce J. Vejvody v polovině 80. let 20. století spoluautorstvím a moderací cyklu „Hudební aréna“. Dosud uvádí nejen známé „Novoroční koncerty z Vídně“ (nepřetržitě od r. 1993), ale i – svého času – vystoupení Tří tenoristů, občasné přenosy např. z milánské Scaly či pravidelné koncerty pod širým nebem z Paříže. Několik let (1997–2001) byl ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, s nímž jako moderátor významných večerů (s J. Kyliánem, D. Klimentovou, P. Zuzkou, Š. Margitou a dalšími) spolupracuje dodnes.
Přes dvě desetiletí už také trvá bohatá jevištní činnost J. Vejvody. Od velkých crossover turné s P. Dvorským, K. Gottem, E. Urbanovou, L. Bílou a dalšími, přes uvádění zahajovacích či závěrečných festivalových gala (MHF Český Krumlov, MHF Smetanova Litomyšl, MHF Janáčkův máj). Moderuje a tlumočí i speciální „Hovory po potlesku“ s hvězdami klasické hudby (MHF Dvořákova Praha) a má své vlastní talk show „Příběhy v tónině života“ s klavíristy jako I. Kahánek nebo K. Košárek.
Karel Košárek
vystudoval konzervatoř v Kroměříži a Akademii múzických umění v Praze. Svá studia zakončil v USA (SMU Dallas), kde získal diplom Artist Certificate a titul Master in Music. Karel Košárek obdržel ceny na mnoha mezinárodních soutěžích, je laureátem soutěže Walter Naumburg v New Yorku (1997).
Recitály v uplynulých sezónách v New Yorku, Dallasu, Palm Beach, Calgary, Tel Avivu, Petrohradu a Bangkoku, stejně jako koncertní vystoupení v Evropě a Japonsku dokumentují jeho mezinárodní umělecké aktivity. Vystupoval rovněž na mezinárodních hudebních festivalech a spolupracoval s předními orchestry, mezi které patří Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr FOK, Nagoya Philharmonic Orchestra, St. Petersburg Chamber Orchestra, Sinfonietta Cracovia, Klaipeda Chamber Orchestra.
Košárkovy nahrávky vydaly společnosti Supraphon, Hyperion, Etcetera, Naxos, Navona records a Radioservis. Jeho první sólová nahrávka obsahovala skladby B. Smetany, B. Martinů, S. Barbera a G. Gershwina. V roce 2005 nahrál spolu s uznávaným českým barytonistou Romanem Janálem CD Cigánské melodie – písňový recitál pro Supraphon. Ve spolupráci s houslistou Bohuslavem Matouškem a Českou filharmonií řízenou Christopherem Hogwoodem nahrál CD s koncertantními skladbami Bohuslava Martinů (vydal Hyperion). Jeho nejnovějšími nahrávkami jsou sólový recitál z klavírních skladeb B. Martinů pro Supraphon (CD obsahuje několik skladeb nahraných ve světové premiéře), koncerty pro klavír a orchestr F. X. Duška s Pražským komorním orchestrem (Etcetera records). Na podzim 2017 vydal Supraphon CD s komorní hudbou pro klavír a smyčce Petra Ebena, které Košárek nahrál s kvartetem B. Martinů.
V roce 2009 měl recitál v cyklu Světová klavírní tvorba, doprovázel Magdalenu Koženou v USA (New York, Washington, Atlanta, San Francisco). V květnu 2010 provedl se Škampovým kvartetem na Pražském jaru Šostakovičův Klavírní kvintet g moll a vystoupil na festivalu Janáčkův máj v Ostravě. V lednu 2011 hrál 3. klavírní koncert d moll S. Rachmaninova se Symfonickým orchestrem FOK za řízení Zdeňka Mácala. V sezóně 2011–12 se mj. představil jako sólista na abonentních koncertech České filharmonie (klavírní koncert B. Brittena), Moravské filharmonie Olomouc (Gershwin, Bernstein), Orchestru Litevské národní opery. S Pražskou komorní filharmonií vystoupil na festivalu Janáčkův máj (J. Françaix) a s Brněnskou filharmonií na Festivalu Špilberk (Gershwin). V září 2012 na festivalu Musica Holešov provedl s Pražskou komorní filharmonií premiéru klavírního koncertu Aleše Březiny „Falling Leaves“. V sezóně 2013–14 účinkoval mj. na festivalu Resonanzen ve švýcarském Sv. Mořici a s Baborák Ensemble na Pražském jaru. Spolupracuje také se zpěvačkou a herečkou Soňou Červenou, se kterou vystoupil na festivalu Janáčkův máj, s Filharmonií Hradec Králové nebo na festivalu Zlatá Praha.
