| Karel Dobrý se narodil 2. května 1969 v Karlových Varech. Vyrůstal v Praze a ve Štětí, vychovávali ho prarodiče, v dětství s nimi čtyři roky (od svých devíti do třinácti let) strávil v Sýrii, kde mimo jiné navštěvoval ruskou školu. Ve čtrnácti letech byl přihlášen do komparsního rejstříku České televize. Jeden semestr pobyl na Vysoké škole ekonomické, později studoval herectví na pražské DAMU, ale ani tato studia nedokončil. Od první poloviny 90. let se věnuje aktivně divadlu. Začínal na pražské scéně věnující se dětskému divákovi, v Divadle Jiřího Wolkera (dnes Divadlo v Dlouhé). Na začátku 90. let se stal členem Městských divadel pražských, zde vystupoval především s Divadelním spolkem Kašpar, který byl tehdy jejich součástí. V letech 1993–2002 byl angažován v pražském Divadle Na zábradlí, kde hrál v celé řadě výrazných inscenací. Od roku 2002 byl Karel Dobrý bez stálého angažmá, působil v různých divadlech, často se věnoval experimentálním a alternativním divadelním projektům. Spolupracoval s řadou souborů a divadel: Nordic Black Theatre (v norském Oslu), Divadlo Komedie (se souborem Pražského komorního divadla), Studio Hrdinů v pražském Veletržním paláci, Činoherní studio Ústí nad Labem, Letní shakespearovské slavnosti, centrum experimentálního umění MeetFactory, Volkstheater (v rakouské Vídni), Divadlo Archa, Státní opera Praha, Divadlo Ta Fantastika, La Fabrika, Experimentální prostor NoD v klubu Roxy, A studio Rubín či Divadlo Broadway. V prosinci 2012 začal hostovat v pražském Národním divadle a v letech 2014–2017 byl ve zdejším činoherním souboru ve stálém angažmá. Za ztvárnění hlavní dvojrole v inscenaci Církev ve Studiu Hrdinů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 2012. Za roli v inscenaci Den opričníka ve stejném divadle obdržel Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 2013, Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny 2012/13 bez ohledu na žánr a byl rovněž nominován na Cenu Thálie 2013 za mimořádný jevištní výkon v oboru činohra. Natočil výrazné i hlavní role v českých filmech i v televizi. Za roli ve filmu Hastrman obdržel cenu Český lev 2018 za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a byl rovněž nominován na Cenu české filmové kritiky v kategorii Nejlepší herec. Příležitostně spolupracuje s rozhlasem a dabingem. Mluví několika jazyky, a tak našel uplatnění i u zahraničních produkcí, v jejichž projektech si zahrál řadu velkých i malých rolí. Terezie Fialová patří mezi výrazné postavy mladých českých pianistů. Je vyhledávanou komorní partnerkou mnoha předních sólistů. S orchestrem debutovala již jako dvanáctiletá a do svých dvaceti let se věnovala paralelně také hře na housle a to v mezinárodním měřítku. (Brněnskou konzervatoř vystudovala v oboru klavír i housle.) Absolventka klavírní hry na pražské HAMU (Ivan Klánský) a komorní hry na Hochschule für Musik und Theater Hamburg (Niklas Schmidt) je laureátkou mezinárodních soutěží v Itálii, Holandsku a Rusku. Zúčastnila se mistrovských kurzů pod vedením Menahema Presslera, Ference Radosze, Josepha Kalichsteina, Valentina Erbena, Markuse Tomase, Emanuela Axe ad. Vystupuje na mezinárodních festivalech v České republice i zahraničí (Pražské jaro, Dvořákova Praha, Moravský podzim, Janáčkův Máj, Smetanova Litomyšl, Lipa Musica, Festival Český Krumlov, Mezinárodní Festival Kutná Hora, Mecklenburg-vorpommern, Sarajevská zima, Septembre Musical Vevey, Konvergencie Bratislava, Bach Before&After Istanbul, Les Flâneries Musicales de Reims, Arte sacro Madrid a mnoha dalších). Na festivalu Pražské jaro 2019 provedla ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Pietari Inkinenem extrémně náročný Klavírní koncert Petra Ebena, v tom samém roce jako členka Eben tria uvedla v české premiéře Koncert pro klavírní trio a orchestr „L‘ Isolla della Cita“ oceňovaného dánského autora Benta So/rensena. Eben trio tvoří společně s houslistou Romanem Patočkou a violoncellistou Jiřím Bártou. Soubor je držitelem Ceny Spolku pro komorní hudbu České filharmonie a zvítězil na mezinárodní soutěži komorních souborů ve švýcarském Lausanne. Společně zahráli na významných pódiích, jakými jsou pařížské Auditorium de Louvre, mnichovský Gasteig, hamburská Laeiszhalle, v komorní řadě Kennedyho centra ve Washingtonu, v National Hall of Performing Arts v Pekingu či v Oriental Art Center v Šanghaji. Terezie se jako jediná česká pianistka zúčastnila prestižní Verbier Festival Academy 2013 ve Švýcarsku a pozvána byla opět i v roce 2017. Úspěšný debut na mezinárodním festivalu komorní hudby v americkém Newportu kritika označila jako „stunning performance and very bright future“. Podílela se na natočení tří CD, deska věnovaná skladateli Petru Ebenovi získala ocenění „Recording of the Months“ a „IRR Outstanding“ na britském hudebním webu. Premiérovala klavírní kvartet anglického skladatele Edwarda Nesbita a skladbu pro violoncello a klavír „Smutek utek“ Martina Smolky. V komponovaných pořadech hudby a slova spolupracovala s významnými českými hereckými osobnostmi Sašou Rašilovem, Josefem Somrem, Petrem Štěpánkem ad. V roce 2021 vydala spolu s violoncellistou Jiřím Bártou pro label Animal Music 2CD kompletních Beethovenových Sonát pro klavír a violoncello, v dubnu 2024 vychází CD „Janáček“ – houslové (v arr. Jiřího Bárty pro violoncello – natočeno ve světové premiéře) a violoncellové skladby Leoše Janáčka. Vedla mistrovské kurzy na hudebních univerzitách v Ammánu a Betlémě. V současné době studuje doktorandské studium v oboru Interpretace a teorie interpretace na HAMU v Praze.
|