 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
Heroldova síň
15. března 2001 v 19.30 h
Daniel Veis – violoncello
Helena Veisová – klavír
spoluúčinkují:
Barbora Veisová – viola
Šimon Veis – violoncello
| Program: |
L. van Beethoven (1770–1827) – Duo Es dur pro violu a violoncello „S obligátními brýlemi“
A. Stamic – Koncert B dur pro violu a klavír (I. věta)
G. F. Händel (1685–1759) – Koncert C dur pro dvě violoncella a klavír (Allegro, Largo, Allegro)
| Přestávka |
D. Popper (1843–1913) – Tarantella G dur op. 33
J. Brahms (1833–1897) – Scherzo pro housle a klavír
S. Martinů (1890–1959) – Variace na slovenskou píseň pro violoncello a klavír
J. Suk (1874–1935) – Elegie pro housle, violoncello a klavír (pod dojmem Zeyerova Vyšehradu)
Václav Snítil
Václav Snítil, profesor houslí na pražské Akademii múzických umění, je uznávaným mistrem houslové hry a jejího ztvárnění, je prvotřídním hráčem komorním a také široko daleko vyhledávaným pedagogem. Řada jeho vynikajících nahrávek je na dlouhohrajících a kompaktních deskách.
Na Snítilovo umělecké kredo mělo vliv nevšední studijní prostředí a přední čeští pedagogové. Od roku 1942 byl žákem Jaroslava Kociana, velkého mistra houslové hry, který sám byl žákem Otakara Ševčíka. Do tajů hudební skladby byl mladý Snítil zasvěcen Vítězslavem Novákem. Na Karlově univerzitě v Praze studoval pedagogiku a své vzdělání uzavřel na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Jaroslava Pekelského s vyznamenáním.
V roce 1953 získal Václav Snítil prestižní titul laureáta mezinárodní houslové soutěže v Bukurešti. Na hudebních festivalech Pražské jaro interpretoval mnohé z významných houslových koncertů, včetně Beethovenova, Dvořákova, Brahmsova a Sukova s předními orchestry pod taktovkou takových dirigentů, jako je Zubin Mehta, G. Pretre, V. Neumann, A. Klíma.
V Snítilově podání měla mnohá díla českých skladatelů svoji premiéru, např. koncerty L. Bárty, J. Hanuše, V. Kalabise, Vl. Sommera, J. Srnky a D. C. Vačkáře. Některé z těchto děl mu byly věnovány.
Václav Snítil vytvořil důležité mezníky i v oblasti komorní hudby. Byl původním členem Vlachova kvarteta, souboru Ars Rediviva a Smetanova tria. V letech 1975 až 1988 byl uměleckým vedoucím Českého noneta, komorního souboru České filharmonie. Za jeho odborného vedení dosáhl soubor svého uměleckého vrcholu. V. Snítil dokončil instrumentaci Noneta Rudolfa Karla, českého skladatele, který byl umučen v koncentračním táboře během druhé světové války.
Mezi významnými nahrávkami houslových skladeb na LP a CD deskách vyniká kompletní nahrávka Mozartových sonát s klavíristou Janem Panenkou, impozantní jsou jeho nahrávky sonát Ravela, Roussela a Milhauda (s. J. Hálou), skladby R. Schumanna, Fr. Schuberta. Pro nadšené posluchače nahrál tento milovník české hudby komplet krátkých skladeb legendárních českých houslistů Lauba, Ševčíka, Ondříčka, Kubelíka, Kociana a Příhody. Dva kompaktní disky, které nahrál v poslední době se svou dcerou Helenou Veisovou, jsou věnovány Ant. Dvořákovi a Boh. Martinů.
V současnosti je Snítilův nabitý rozvrh naplněn činností uměleckou a pedagogickou. Učí na hudební fakultě AMU v Praze a je zkušeným a spolehlivým rádcem mnoha mladým českým i cizím houslistům.
Jeho nadšení a vášnivé zanícení, se kterým využil svého nesmímého talentu k neúnavnému hledání a zdokonalování svého umění, musí získat tomuto synu české země trvalé místo mezi vrcholnými českými umělci.
Daniel Veis
je již od konce sedmdesátých let, kdy vyhrál soutěž Pražské jaro (1976), ale především od roku 1978, kdy ve svých 24 letech získal stříbrnou medaili na prestižní soutěži P. I. Čajkovského v Moskvě, uznávanou absolutní špičkou mezi českými violoncellisty. Po absolvování Čajkovského konservatoře v Moskvě v r. 1979 se vrátil do Prahy jako naprosto zralý umělec, u něhož se pojí přirozená hudebnost, stylová vyhraněnost a hloubka prožitku s neobyčejně krásným tónem a strhující virtuositou.
V té době se začala rozvíjet jeho bohatá koncertní činnost (Evropa, USA, Japonsko). Je vyhledávaným sólistou předních orchestrů, s nimiž provedl většinu stěžejní violoncellové literatury. Ve svých vystoupeních, včetně festivalových, spolupracoval s tak vynikajícími dirigenty jako jsou např. Ch. Mackerras, V. Neumann, G. Delogu, J. Bělohlávek, L. Pešek, Y. P. Tortelier a další.
Nahrává pro různé společnosti (Brahms, Schumann, Dvořák, Mendelssohn-Bartholdy, Saint-Saëns, Sommer, Kabeláč, Hanuš). Za nahrávku Sommerova koncertu obdržel cenu Pantonu.
Jeho repertoir je široký a zahrnuje i řadu soudobých děl, z nichž některá provedl poprvé nebo mu byla přímo věnována (Hanuš).
V roce 1989 se stal sólistou České filharmonie. V současné době je profesorem violoncellové hry a proděkanem hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze. Příležitostně vede mistrovské kursy a je často zván do mezinárodních porot.
Hraje na nástroj G. B. Guadagnini, Milán 1754, ze státní sbírky.
Helena Veisová
Pianistka Helena Veisová je absolventkou prof. Jana Panenky na pražské Akademii múzických umění. Možnost dlouhodobého studia již od svých 14 let u tohoto světového klavírního virtuosa, vzácného umělce a člověka považuje za největší dar, jehož se jí dostalo.
Její profesionální dráha měla přirozený základ v rodinném hudebním prostředí. V 6 letech zaěala hrát na klavír a ve 12 se již objevila po boku svého otce, vynikajícího houslisty prof. Václava Snítila jako jeho doprovazečka. Svou častou a úspěšnou soutěžní aktivitu završila 2. cenou v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga 1969 v oboru klavírní trio. Od té doby se též datuje spolupráce s jejím tehdejším triovým partnerem a pozdějším manželem, naším špičkovým violoncellistou prof. Danielem Veisem.
S oběma umělci hraje Veisová přležitostně i klavírní trio a účinkovala s nimi v řadě koncertů jak na domácích podiích, tak i v četných evropských a asijských centrech. Vystupovala v přímých vysíláních českých i záhraničních rozhlasových a televizních stanic a pořídila i četné nahrávky pro rozhlas a na CD. Prestižní hudební časopis THE STRAD (listopad 1995) v recenzi na nahrávku děl Dvořákových a Martinů ji charakterizuje jako pianistku dokonale ovládající svůj nástroj, s vytříbenou muzikalitou a přímo rafinovaným citem pro neomylnou souhru.
Helena Veisová je matkou tří dětí a v současné době též pedagogicky působí na hudební fakultě AMU a na Hudebním gymnasiu v Praze.
Šimon Veis
Šimon Veis se narodil v Praze v r. 1984. Pochází z hudební rodiny našeho předního violoncellisty Prof. Daniela Veise a matky – klavíristky rozené Snítilové.
V 5 letech se začal učit hrát na housle, v 10 přešel k violoncellu. Již ve 14 letech vystoupil s orchestrem jako sólista a o rok později (1999) se poprvé účastnil soutěží: v dubnu v Hermanově mezinárodní cellové soutěži získal 2. cenu a o měsíc později se stal absolutním vítězem Prague Junior Note 99 s udělením zvláštní ceny za interpretaci díla B. Martinů.
V témže roce provedl s velkým ohlasem Haydnův koncert C dur s Pražskou komorní filharmonií v Rudolfinu a z několikerého provedení tohoto koncertu v Německu si přivezl superlativní kritiky.
Jako člen Snítilova kvarteta se stal laureátem mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga 99 s udělením ceny Zd. Podhajské pro nejlepší Český soubor.
Dvakrát se zúčastnil mezinárodních mistrovských kursů komorní hudby Ameropa 99 a 2000.
Studuje na Gymnasiu J. Nerudy s hudebním zaměřením.
Barbora Veisová
pochází z rodiny se širokým hudebním zázemím, kde hudebně se vzdělávat nebylo povinností, ale potřebou a radostí. Ovlivňovali ji jak její rodiče, otec violoncellista prof. Daniel Veis a matka klavíristka, tak i její dědeček – houslista prof. Václav Snítil.
V 5ti Ietech se začala učit hře na housle u prof. E. Bublové na Hudební škole hl. m. Prahy, tehdy ještě ve Voršilské ulici. Vedle houslí již od malička milovala operu a zpěv. Jako člence Kühnova dětského sboru se jí vedle radostné sborové práce dostalo příležitosti účinkovat i v některých operních představeních v Národním a Smetanově divadle (dnešní Státní opeře) i na festivalu Pražské jaro. V rodinném kruhu, zvláště o prázdninách, se bohatě muzicírovalo. Ve 14 letech započala se studiem hry na violu u prof. Jaroslava Motlíka, dlouholetého koncertního mistra České filharmonie, a po roce (1997) úspěšně vykonala přijímací zkoušku do speciální hudební třídy na Gymnasium J. Nerudy s hudebním zaměřením na Komenského nám. v Praze, kde přes náročnost studia prospívá s nejlepšími výsledky. Jako studentka gymnasia se účastnila koncertních zájezdů do Francie a Německa.
Láska ke komorní hře vedla k vytvoření stálého školního kvarteta, kde působí též její bratr Šimon – violoncellista. Spolu se letos v létě zúčastnili mezinárodních mistrovských kursů komorní hudby Ameropa 99. V červnu tohoto roku se Barbora též představila jako sólistka ve violovém koncertu C dur J. K. Vaňhala, který provedla s orchestrem: Solisti di Praga za řízení B. Monoszona v Praze v Lichtenštejnském paláci v sále Martinů. Jako členka školního kvarteta získala druhou cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga 1999.
Předprodej vstupenek v pokladně RG.
Vstupně 80 Kč (studenti, důchodci 70 Kč).
