 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 12 |
Jan Švácha
RAKOVNÍK. V úterý 17. září se ve Výstavní síni na radnici uskutečnila vernisáž fotografií Václava Podestáta. Nejprve tedy několik slov o tomto, v současné době zřejmě jednom z nejlepších českých fotografů.
Narodil se 22. 5. 1960 v Kralovicích. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Plasích (1979), Institut výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze (1988) a katedru fotografie FAMU v Praze. Pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, zabývá se hlavně reklamní a krajinářskou fotografií a fotografií uměleckohistorických památek. Na částečný úvazek pracuje jako organizátor výstav, fotograf a redaktor Vlastivědného sborníku v Muzeu a galerii severního Plzeňska. Od roku 1997 je pedagogem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde vyučuje předměty Subjektivní dokument a Dokumentární soubor a podílí se na organizaci výstav.
Fotografuje od roku 1978. Zpočátku se zaměřoval na krajinné motivy a zátiší, později na minimalistické kompozice s výtvarně působivým využitím světel a stínů (cyklus Prostory, 1984–86). Od poloviny 80. let se věnuje zejména dokumentární fotografii (cykly Lidé z Porty, soubory o náboženských slavnostech, soubor o životě mentálně postižených dětí Život beze snů, 1986–87, diplomová práce z FAMU o starých lidech, cyklus o invalidech apod.), pokračuje však i v tvorbě výtvarně zaměřených fotografií (např. poetický cyklus Iluze). V 90. letech ve své volné tvorbě rozvíjí zejména rozsáhlý cyklus zobecňujících subjektivních dokumentů z různých částí světa Lidé. Měl řadu individuálních výstav (Plasy, Plzeň, Praha, Salcburk, Cheb, Opava, Ostrava, Mariánská Týnice, Loket, Jáchymov, Sokolov, Nejdek, Příbor, Liberec, Bratislava, Kladno aj.) a zúčastnil se mnoha skupinových expozic (například Československý listopad 1989 v Praze, Českých Budějovicích, Grazu, Štrasburku a Norimberku, Jistoty a hledání v české fotografii 90. let v Praze, Brně, Karlových Varech, Skopelosu, Bratislavě a Berlíně, Česká fotografie 90. let v Chicagu, Vilniusu a Kaunasu, Propojeni obrazem – Česká humanitární fotografie 1990–2000 v Praze, Kyjevě a dalších městech, a Současná česká dokumentární fotografie v Hertenu a Leverkusenu). Jeho fotografie jsou zastoupeny například v Chebském muzeu a v Galerii 4 v Chebu, Slezském zemském muzeu v Opavě, v Evropském domě fotografie a v Národní knihovně v Paříži a v Litevské společnosti fotografického umění ve Vilniusu. Je činný rovněž jako publicista a kritik, spolupracuje zejména s Plzeňským deníkem a s časopisy Ateliér a Foto a video.
Z předchozího výčtu je vidět, že do Rakovníka zavítal skutečně pan fotograf. Kdo tomu nevěří, měl by do Výstavní síň na radnici navštívit. Na fotografiích z metropolí světa v černobílém formátu jsou v dokonalé kompozici ztvárněni především obyčejní lidé. Když hovořím o metropolích, musím se lehce poopravit a podotknout, že určité místo mezi fotografiemi z různých koutů zeměkoule zabírá i rakovnický region. A fotografie okolí Lužné zahřejí srdce každého patriota. Když hovořím o lidech, musím podotknout, že se nejedná o suchou dokumentaristiku, ale každá fotografie obsahuje určitou porci poesie. Lidé se v černobílém spektru nalézají v mnoha různých situacích. Návštěvník výstavy zde nalezne veselost i tragičnost, převládá ovšem zamyšlenost nad problémem. Když si uděláte chvilku času navíc a projdete si výstavu víckrát, zjistíte, že každá fotografie obsahuje určitý příběh. Můžete se ptát, proč usnul muž na lavičce amfiteátru ve Štrasburku, co hledá a kam jde holohlavý chlapec u oprýskané zdi s velkými dveřmi v Počátcích a podobně. A umění, které nás donutí klást si otázky, je uměním nezastupitelným. Výstava potrvá do 6. října.
Raport, 24. 9. 2002
Výstava fotografií Václava Podestáta potěšila nejen členy Amfory
Cit pro okamžik
Zuzana Novotná
Setkání obdivovatelů umění fotografování, přátel z klubu Amfora, médií i rakovnických návštěvníků začalo vernisáží. Tak nějak by se dalo označit dění, které vypuklo minulé úterý odpoledne ve výstavní síni RG na radnici. Nemohlo tomu být jinak, pokud vystavuje náš „starý dobrý známý“, fotograf Václav Podestát. Snad mi toto označení odpustí, protože je myšleno upřímně a vystihuje radost a úctu, s jakou byl opět v Rakovníku přijat.
Úvodní projev vyšel z úst Václava Zoubka, který podtrhoval zejména příjemnou spolupráci s autorem a jeho cit pro okamžiky, díky němuž vzniklo už spousta fotografií, které nejsou nikdy předem aranžované, ale jejich dokonalá kompozice vystihuje aktuálnost. Poté promluvil teoretik fotografie Vladimír Birgus, dobrý přítel V. Podestáta a zároveň i kolega ze Slezské university v Opavě. Závěrečná slova patřila samozřejmě autorovi. Kromě vzpomínek na okamžiky, které strávil po prvním příchodu do Rakovníka, kde se před ním „otevřel svět“ a on začal objevovat krásu a přátelství, nezapomněl poděkovat svým bývalým kolegům z Amfory. Krásná slova patřila i jeho mamince, která jej k fotografování přivedla. S dojetím a příjemným úsměvem popřál všem „pěkné podívání“ a nechal přítomné, aby se ponořili do hloubky jeho „lidských“ fotografií, vystavovaných po celém světě.
Fotograf a pedagog Mgr. Václav Podestát se narodil 22. 5. 1960 v Kralovicích a nepochybně patří k nepřehlédnutelným osobnostem současné české fotografie. Na svém kontě má řadu autorských výstav a účastí na významných skupinových expozicích. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské university v Opavě. Jeho práce najdeme nejen v českých sbírkách, ale také ve fondech Evropského domu fotografie nebo Národní knihovny v Paříži. Kromě toho publikuje články a recenze v odborném tisku i v denících. Jeho dílo zahrnuje krajinářské snímky, zátiší, imaginativní fotografie z cyklu Iluze, citlivé humanistické dokumenty o starých lidech, náboženských slavnostech, nebo o lidech tělesně či duševně postižených. Nejdůležitější částí tohoto díla je neukončený cyklus subjektivních dokumentů s názvem Lidé. V zachycených, zdánlivě banálních situacích jsou skryté vizuální symboly a metafory. Snímky vznikaly v Kralovicích, Londýně, Paříži, Poznani i v Berlíně, ale to není vůbec důležité, protože v nich nejde o konkrétní místa, ani o konkrétní lidi, ale o lidské vzahy, sny, touhy, vlastní pocity i nálady.
V tom je V. Podestát skutečným mistrem, mistrem fotografie. Za svou práci a přínos fotografickému umění získal již několik ocenění, například cenu Svazu českých fotografů a Fotochemy i cenu Českého literárního fondu v Praze.
Je velmi nesnadné popisovat jednotlivé fotografie vystavené na radnici, protože, jak už jsem uvedla, není vůbec důležité odkud pocházejí a jak je autor označil. Patří mezi dokumenty a ty se ani popsat nedají. Každý je musí vidět na vlastní oči a vytvořit si o nich svůj úsudek podle pocitů, které v něm vyvolají. Ponechávají zároveň prostor k vlastní imaginaci a jakoby naznačené autorovými pocity a náladami vás stejně přivedou k pocitu, že se na ně začnete dívat nejen svýma, ale i jeho očima. Pak teprve pochopíte, co vám jejich prostřednictvím hodlal sdělit. A to je můj soukromý názor na tento druh umění, které mě téměř vždy velmi zaujme a nutí k zamyšlení. Zkuste to i vy a nebudete zklamáni. Myslím, že vám Václav Podestát má co říci a jistě se zařadí mezi vaše oblíbené fotografy, neboť jeho osobnost je stejně tajemná a milá, jako je jeho dílo.
Objektiv, 24. 9. 2002
Autor (vlevo), V. Zoubek (uprostřed) a V. Birgus (napravo) při úvodním projevu vernisáže.
V. Podestát s úsměvem rozdával autogramy svým obdivovatelům.