| ||||||
AMFORA LIJE STÁLE STEJNÝ, PØÍRODNÍ OBSAH Marek Bradáè RAKOVNÍK. Je-li èlovìku sedmatøicet, je stále v plné síle. Ji sedmatøicet let rovnì pùsobí i rakovnický fotoklub Amfora. Jestli je i on v plné síle, to mùete posoudit ve výstavní síni na radnici, kde pod patronátem Rabasovy galerie ve ètvrtek zpøístupnil svou letoní rekapitulaèní výstavu. Rakovnický fotoklub si nemohl pro vernisá své výstavy vybrat hezèí datum, ne dvì dvanáctky. Jak podotkl (bývalý èlen klubu) Ivo Mièka, který se zhostil role slavnostního øeèníka, Amfora tu existovala za socialismu, ije i za kapitalismu, a kvalitu, tu si Amforáci od dob svého otce-zakladatele Karla Koubka bedlivì støeí. Mièka rovnì zmínil, e fotoklubem Amfora prolo za jeho sedmatøicetiletou historii devìtapadesát èlenù. Ze vzpomínek na úplné zaèátky a z nepøerueného èlenství se dnes mùe tìit pouze ètveøice fotografù, a to Petr a Pavel Nejmanovi, Jaroslav Vojáèek a Václav Hvìzda, due a hybatel souèasného fotoklubu. Ti ostatní buï osedlali jiného konì, nebo v blízkosti svatého Petra obøím teleskopem sledují s pobavením tohle nae srocení a pøedevím okukují, kam Amfora od jejich odchodu do fografického nebe dokráèela, vzpomnìl Mièka. Vskutku, tìch, co øady Amfory navdy opustili, by vydalo na sluný fotokrouek. Jen v minulém roce klub ztratil Zdeòka Polcara, Frantika Potu a Ladislava Zíku. Èlenská základna je vak stále ivoucí. A je jen potìitelné, e do Amfory èím dál více pøibývá enský ivel a jeho vidìní svìta. Kde jsou ty èasy, kdy novostraecká Maruka Zinnová pùsobila mezi hordou muských skoro exoticky, usmál se ve svém proslovu øeèník. Rovnì milé muselo být pøivítání navrátilcù do øad èlenù klubu (znovunalezenými syny se stal Václav Laòka a Karel Chalupa), tak pøivítání nových èlenù (Milue Schmalzové, Renaty Smetanové, Jiøího Veselého a Václava Vítovce). Pojïme se nyní trochu blíe podívat na samotnou náplò výstavy. Pøevaovala-li v minulé èinnosti fotoklubu Amfora fotografie nejrùznìjích pøírodních krás a zákoutí, pak na této sedmatøicáté jednoznaènì dominuje. Pøírodou se nechal okouzlit Jiøí Veselý, který potrétuje brìzový nabo hladinu Vltavy, tak Miroslav Uher, jen pøedstavuje svùj podzimní pohled na výlov rybníka èi na zákruty øeky Berounky, tak Milue Schmalzová, kterou evidentnì fascinují vykotlané stromy nabo blízké pohledy na kvìty rostlin, tak Jaroslav Vojáèek, který nabízí snímek pichlavého krasavce, tak Jiøí Mìchura, kterého ke zvìènìní zlákaly zasnìené høbety a plánì èeských luhù a hájù. Ve stejné linii pokraèuje i Josef Chrástka, jen dvojicí smímkù zachycuje ráno na Bulovnì, tak Petr Nejman, jemu uèarovalo do èervena zbarvené listopadové listí, Václav Hvìzda, kterému podobnì jako Nejmanovi se zalíbil vstup do lesního chrámu, nebo Renata Smetanová, jejímu výseku jednoznaènì dominuje fotografie koaté úrody hroznového vína. Stejnou, by striktnì èernobílou tváøí pøírody, se chlubí i Karel Chalupa, jen ovem nezapøe jaksi tajuplnìjí vidìní svého okolí. Z vyjetých kolejí nevyboèuje ani Jindøich Richter, který se podobnì jako Mìchura soustøedil na prezentaci zimních nálad snad vech èeských hor a vrchovin. Koneènì, co jiného ne detailnì prezentovanou krásu fauny a flóry lze èekat od navrátilce do základní sestavy kádru Amfory, od Václava Laòky. Tvorba, která nezachycuje pøírodu, je tak na 37. výstavì Amfory v zoufalé meninì. Aspoò nìjaký protipól vystavìl svými snímky ze zákulisí MS ve Formuli 1 Pavel Nejman nebo Václav Vítovec, který se pohøíchu jako jediný pokusil o èitelnìjí umìní, a to koláovou hrou. Jisté vyèlenìní z tématicky pevného korpusu celku je moné vystopovat jetì u Martiny Pastorové, je pøedestírá ètveøici dovolenkových snímkù ivot na lodi a velkoformátový Potrét konì. Naopak mírnì cestopisný háv evokují ji zmínìný autoøi Jiøí Mìchura, kolekcí snímkù z Paøíe 3. tisíciletí, Jinøich Richter, serií starích ÈB snímkù náhodných èi vzájemnì si blízkých dvojic, a Petr Nejman, zátiím Zpíváme country a prùmyslovou fotografií Noèní smìna II. Nabízí-li rokovnický fotoklub výsledky své práce za celý rok (aèkoli kadý ze èlenù se realizuje i jinak a jiným, rozsáhlejím materiálem; sólovì letos vystavoval Chrástka, Vojáèek, Laòka a Mìchura), je oèekáváno alespoò nìjaké hodnocení. Inu, pøestoe je mnohaletá èinnost Amfory hodna pøedevím velké úcty, respektu a pøíznì do dalí tvùrèí èinnosti, nelze se ubránit dojmu, e výsledky její práce stagnují. Nikdo její èleny pøirozenì neene do technického experimentu èi drení kroku s moderní (napøíklad digitální) fotografií. Na dávku jistého staromilectví má kadý právo. Ale ruku na srdce, i neinformovanému ètenáøi je pøi výètu dìl jasné, e svìí vítr na poli invence a tématické pestrosti Amfora potøebuje víc ne sùl. Ovem iroké veøejnosti, které je tato kolekce urèena, se velice líbí. Kdybyste se do výstavní sínì na radnici zali podívat sotva den po vernisái, nali byste v návtìvní knize velikou spoustu blahopøání, díkù a slov pochvaly. A to je moc dobøe. Raport, 17. 12. 2002 |