RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK56
Mezi mnou a tebou – Spolek sochařů České republiky
     Mezi mnou a tebou
     Výstava nazvaná Mezi mnou a tebou je ve své podstatě částečnou přehlídkou Spolku sochařů České republiky se sídlem v Praze, který čítá na padesát členů. Sdružení zastupuje autory všech generací, různého vzdělání a pocházejících z rozdílných koutů nejen naší země. Logicky je spojuje médium běžně označované jako sochařství. Každý příslušník této aliance se mohl k účasti na výstavě svobodně přihlásit a z toho vyplývá, že byla zamýšlena jako „členská přehlídka“. Zároveň vzniklá kolekce je dvojím způsobem selektivní, neboli výběrová. Za prvé to bylo samostatné autorské rozhodnutí, to znamená, že výstavní soubor z části vznikal dle individuální cenzury – osloveni byli všichni, avšak přihlásili se jen ti, kteří měli opravdový vnitřní zájem na této konkrétní kolektivní spoluúčasti. Za druhé další výběr byl přísně kurátorský. Tyto dva principy samozřejmě ovlivnily podobu expozice, která tak naplňuje dva dost rozdílné a dalo by se říci až protichůdné přístupy s cílem jednak dostát určité prezentaci vlastního spolku a jednak jí vtisknout vyhraněnější pohled očima teoretika umění.
     Spojujícím prvkem je tedy budovaná hmota v prostoru s ohledem na světlo a stín. Pod pojem sochařství na základě historického vývoje dějin umění a zejména proměn během celého 20.?století a především jeho druhé poloviny v současnosti zahrnujeme vedle klasické sochy – značně zjednodušeně řečeno, stavěné odebíráním hmoty, klasickou plastiku, kdy naopak umělec hmotu do prostoru navršuje čili ji přidává, dále objekty rozmanitého druhu a pestrých technologií, instalace z mnoha předmětů i materiálů, další rozličné prostorové variace spojené s konkrétní krajinou či architekturou, výtvory založené na nových médiích a mnohé jiné intermediální tendence a postupy. K sochařské tvorbě náleží i reliéf, ať už uplatňovaný volně, nebo v podobě plakety, medaile a mince. V obecné rovině můžeme definovat, že podstatou sochařského projevu je tvarovaná hmota v kontextu s prostorem, který může atakovat nebo naopak vtahovat, zahrnovat do sebe, vždy s ním intenzivně pracuje a musí s ním počítat. To vše je velmi úzce propojováno s použitým materiálem, technikou jeho zpracování a navíc okořeněno osobitým rukopisem každého autora.
     Spolek sochařů ČR sdružuje umělce, jež se zaobírají estetickým pojímáním a uchopením hmoty prostřednictvím spíše klasické sochařské a plastické formy, a kteří se svými názory, koncepcí a uměleckým ztvárněním více přiklánějí v pozitivním slova smyslu k tradiční metodice chápání sochy, budování její konstrukce i společenskému uplatnění.
     Aby mohl vyniknout duchovní rozměr každé jednotlivé práce v rámci této kolektivní expozice, vymezila jsem ji mottem Mezi mnou a tebou. Vznik uměleckého díla pokaždé poznamenávají vnější a vnitřní okolnosti. V těch vnějších významnou roli hrají specifické dobové příčiny, a to ať už jde o společenské, sociální či dokonce politické poměry, tak nově objevované a používané materiály a technologie, pracovní postupy...
     Pro mne v tomto případě byly přitažlivější a osobně zajímavější zvláště ty tajemné síly vnitřní. Otevřeněji zrcadlí nitro svého nositele, jeho rozmluvu s niterným Já, znamenají dialog tvůrce s vlastní intuicí nad vznikajícím artefaktem, jsou reakcí umělecké individuality na okolní svět, univerzum, které nás vzájemně propojuje. Vnitřní pohnutky vedou umělce vědomě i nevědomě ke vzniku určité umělecké práce, podněcují zrod rozličných tvarů s vyhraněným estetickým nábojem. Při procesu tvorby jejich vlastník zažívá prožitky až transcendentální povahy a jejich prostřednictvím pak divákům umožňuje pociťovat a vnímat osobitá umělecká díla na pozadí neustále měnícího se obrazu světa skrze nově zrozený umělecký tvar a zjevené poslání rozprostřené do prostoru v daném čase a v mnohotvárném světle bytí. Jedná se o částečné zpodobení nejvyššího Já svého původce, tedy toho pravého – nesobeckého ega – toho Já, které souzní a komunikuje s vesmírem. Jako stvořitel se nachází v neustálém pohybu, neklidu, proměně, v rovině věčného hledání a možná i poznání, kdy ztělesněné city, vjemy, pocity ze života zhmotňuje jedinečným jazykem. I proto jsem vystavující autory požádala o autentická vyjádření jejich duševních pochodů a myšlenek spjatých s uměleckým procesem, která vám přinášíme v další části katalogu věnované základním biografickým údajům.
     Také vám divákům, nezbytným participantům při dovršování uměleckého procesu, k jehož vyvrcholení dochází teprve ve chvíli vnímání určité umělecké práce, přeji příznivou kontemplaci k prožívání přítomných děl. Všichni jsme součástí jednoho vesmíru, v němž vymezujeme sami sebe a výtvarné umění nám může napomoci hledat svoji cestu poznání.
      Blanka Jiráčková