Václav Markup – sochy, Kristina Markupová-Martinková

RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK

Václav Markup – sochy, Kristina Markupová-Martinková – keramika

Rabasova galerie v Rakovníku
Výstavní síně RG
24. května–5. července 1987
vernisáž 24. května 1987 v 10.30 h v Malé síni RG

Václav Markup – Dialog, 1971

Václav Markup – Zpěváci na dvoře, 1983

Václav Markup – Stráž na pomezí, 1982–83

Václav Markup – Zákulisí, 1983

Václav Markup – Podzim na sadě, 1981

Václav Markup – Odboj, 1975

Václav Markup – Žena s ovocem, 1937

Václav Markup – Vyšívačka, 1975

Václav Markup – Hojnost, 1979

Kristina Markupová-Martinková – Podzim, 1987

Kristina Markupová-Martinková – Hudba, 1985

Kristina Markupová-Martinková – Zátiší s konvicí, 1978

     V současném českém sochařství je nemnoho tak ryzích osobností, které rozhojnili v takovém měřítku a umělecké hodnotě českou výtvarnou kulturu 20. století jako zasloužilý umělec, profesor Václav Markup, akademický sochař. Patří k umělcům – sochařům, kteří vstupovali do výtvarného života na počátku třicátých let, poučeni studiem českého a francouzského sochařství, ale sám usiloval o vlastní vyjádření v pevné realistické formě v duchu obnovené novoklasicistické tendence. Václav Markup byl nejmladším z generace sochařů narozených kolem roku 1900, jako byli Karel Lidický, Josef Kaplický, Josef Wagner, Bedřich Stefan a další.
     Rodák z Chlumu u Rakovníka, kde se 10. září 1904 narodil. Již před studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1921–1925 u profesora Josefa Mařatky) pracoval Václav Markup v rakovnické továrně na šamot, což jej přivedlo do keramického oddělení k profesorce Heleně Johnové, odkud přešel do ateliéru Mařatkova. Rodinná tradice práce se dřevem, která se udržovala u Markupů po několik generací jej posléze přivedla na Akademü výtvarných umění v Praze k profesoru Bohumilu Kafkovi, žáku Josefa Václava Myslbeka; u kterého po ukončení školy působil Václav Markup jako asistent.
     V té době (v roce 1935) se stal také členem SVU Mánes, který jej přijal za řádného člena a se kterým od té doby vystavoval. Sochařovým zájmem byl vždy člověk, člověk ve všech situacích tehdejšího života a tomu zůstal umělec po celý život věrný. Řadu motivů, které jej inspirovaly již v třicátých letech ztvárňuje sochařsky dodnes, i když jejich sociální motivace není aktuální. Mezi taková díla patří např. Zpěváci na dvoře, které začal tvořit v roce 1935 jako model a v roce 1983 se ke kompozici vrátil, aby ji převedl do lipového dřeva a polychromoval. Tuto veskrze moderní plastiku sestávající ze tří figur v uzavřené kompozici jsme mohli vidět na velké výstavě autora v roce 1985 v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice v Praze. Na této výstavě představil poprvé souborně zasloužilý umělec Václav Markup díla z poslední doby, jejichž výběr prezentuje i dnes. Patří k nim např. rozměrný reliéf Stráž na Pomezí, který je novým volným přepisem výtvarné realizace v Muzeu dělnického hnutí v Českých Budějovicích nazvaná Šumava, pevná hráz socialismu, vytvořená v lipovém dřevě v roce 1975. Motiv Šumavského lesa jej ve své reliéfní zkratce ve dřevě zaujal natolik, že jej rozpracoval do samostatné kompozice stavěné na souzvuku vertikál a horizontál. Obdobou figurální kompozice Zpěváků na dvoře je současné dílo Dialog na schodech, který v mírné nadsázce zvěčňuje tři ženské postavy zabrané do hovoru. Je vytvořeno opět v lipovém dřevě a polychromováno. Kompozice byla poprvé naskicována v roce 1935 a s odstupem padesáti let se k ní umělec vrátil, aby ji finálně dokončil v materiálu.
     Václav Markup vystavuje díla ze dřeva, kovu, kamene, kresby a fotografie vyhraných realizací. Jsou to většinou práce z období let 1970–1986, kromě několika děl a řady starších kreseb. Předmětem této výstavy není obsáhlé keramické dílo, kterým se zabýval zejména v letech 1947–1970 a které bylo prezentováno v Praze ve Staroměstské radnici.
     Umělecká díla posledních dvou desetiletí jsou poznamenána úzkou spoluprací s architekty na dotváření současné architektury výtvarnými pracemi. K nejzávažnějším, z nichž některá jsou vystavena a jiná se přibližují návštěvníkovi ve fotodokumentaci, patří volná plastika muže pro Ortopedickou kliniku na Bulovce v Praze, nazvaná Péče o socialistického člověka (1978), která je osazená v interiéru haly kliniky a znázorňuje v symbolické postavě zdraví. Pro novou Telekomunikační budovu v Praze na Žižkově vytvořil sochař ve spolupráci se zasloužilým umělcem architektem Hrubým plastiku ženy s mísou ovoce na třístupňovém soklu nazvanou Hojnost (1979). V Domě bytové kultury v Praze vyzdobil interiér rozměrným reliéfem na téma Žongléři ve spolupráci s Ing. arch. Machoninovou.
     K posledním dílům Václava Markupa se řadí Čtyři roční doby, kde v obdélném formátu čtyř reliéfů provedených opět v lipovém dřevě rozvádí umělec motiv sedící nebo ležící ženy s atributy příznačnými pro to které roční období. Vysoká kompoziční úroveň a řezbářské zpracování reliéfů v uzavřené hmotě vyznačující se měkkou lineární modelací a působící lyricky básnivým dojmem jsou znaky těchto prací. K dalším význačným dílům náleží reliéf Chorovody (1980), v němž autor uplatnil dekorativní a plošný rukopisný přednes a hlavně rozměrný lipový reliéf Divadlo, kterým se sochař zabýval při příležitosti soutěže na výzdobu Národního divadla v Praze. Bohatý reliéf o několika figurách je pojat podobně jako Chorovody v plošném přednesu, ale na rozdíl od něj vyjadřuje v duchu motivu dynamiku, pathos a drama divadla. Patří k nejlepším v Markupově současné tvorbě a jistě by si zasloužil společenské využití v prostoru kam patří, tj. v divadle. Dnes představovanou vystavenou kolekci doplňuje plastika nazvaná Vyšívačka z roku 1975, za kterou obdržel autor I. cenu na výstavě k Mezinárodnímu roku ženy. Řadí se k velkému okruhu ženských plastik, kterými se umělec zabývá od třicátých let a jejichž plastické ztvárnění a vystižení výrazu, akčnosti pohybu a krásy těla dovedl k výtvarné dokonalosti. Tyto Markupovy ženské figury, zejména akty, vyjadřují nejen sochařův obdiv ke kráse motivu rozváděného v různých pohybových variacích, ale i k materiálu – dřevu, které zpracovává viditelným skulptivním postupem zanechávajícím pravidelné drobné plošky po jednotlivých tazích řezbářova dláta, které ve výsledné souhře působí plasticky a světelně.
     Zasloužilý umělec, profesor Václav Markup oslavil v roce 1984 významné životní jubileum 80 let. O rok později uplynulo 50 let od jeho vstupu do SVU Mánes. Mimo svoji významnou výstavu v Praze v roce 1985 vystavoval o rok později cyklus kreseb a drobné plastiky v prostorách Národní galérie na zámku ve Zbraslavi. Dnešní výstava plynule navazuje na jeho uměleckou aktivitu posledních let se kterou stále tvoří nová díla, obohacující české sochařství a českou výtvarnou kulturu 20. století.

březen 1987

Jiří Karbaš

1.	Studie afrického buvola	černý dub	48 ´ 15 cm	1925
2.	Puberta	opuka	58 ´ 53 cm	1933, SG
3.	Podobizna otce	sádra	43 ´ 20 cm	1933
4.	Podobizna matky	sádra	36 ´ 18 cm	1934
5.	Vzpomínka	mramor slezský	46 ´ 30 cm	1935, SG
6.	Stojící žena	hruška	100 ´ 30 cm	1935, OGVU Roudnice
7.	Žena s ovocem	hruška	65 ´ 25 cm	1937, SG
8.	Vinobraní	lípa	100 ´ 140 cm	1941–1942, SG
9.	Pověsti	lípa	v. 40 cm	1940, SG
10.	Předjaří	sádra	v. 100 cm	1941
11.	Žně na horách	lípa	120 ´ 76 cm	skica 1942
12.	Chleba	lípa	v. 50 cm	1942
13.	Primavera (hlava)	karpatský dub	44 ´ 24 cm	1945
14.	Chléb	lípa	v. 170 cm	1944, Pražské mlýny a pekárny
15.	Kolo	lípa	120 ´ 120 cm	1971
16.	Dialog	lípa	120 ´ 120 cm	1971, NG
17.	Lidické ženy	pálená hlína	35 ´ 25 cm	1972
18.	Odboj	lípa	v. 115 cm	1975, NG
19.	Vyšívačka	lípa	životní velikost	1975
20.	Rodina	lípa	150 ´ 150 cm	1976, SG
21.	Hojnost	lípa	v. 140 cm	1976
22.	Žonglér	lípa	200 ´ 50 cm	1976, soukromé vlastnictví
23.	Dialog doby	pálená hlína	45 ´ 45 cm	1977
24.	Chorovody	lípa	105 ´ 105 cm	1980, AUS
25.	Zpěváci na dvoře	lípa s barev. polychromií	v. 115 cm	1983, NG
26.	Dialog na schodech	lípa s barev, polychromií	v. 80 ´ 70 cm	1984, model 1935
27.	Jaro na sídlišti	lípa	38 ´ 135 cm	1984
28.	Léto (pšeničné lány)	lípa	38 ´ 135 cm	1983, AUS
29.	Podzim (na sadě)	lípa	38 ´ 135 cm	1982
30.	Zima (ochraňujte přírodu)	lípa	38 ´ 135 cm	1981
31.	Zákulisí	lípa	145 ´ 200 cm	1983
32.	Stráž na pomezí	lípa	170 ´ 137 cm	1982–83
33.	Koncentrační tábor (touha po svobodě)	sádra	v. 45 cm	1945
34.	Stloukání másla	sádra	v. 34 cm	1931
35.		kresba		1923–1956
36.		kresba		1923–1956
37.		kresba		1923–1956
38.		kresba		1923–1956
39.		kresba		1923–1956
40.		kresba		1923–1956
41.		kresba		1923–1956
42.		kresba		1923–1956
43.		kresba		1923–1956
44.		kresba		1923–1956

SG – Středočeská galerie v Praze, NG – Národní galerie v Praze, AUS – Armádní umělecké studio. Není-li uvedeno jinak, jsou zapůjčené exponáty z majetku autora.

     Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 500 výtisků.
     Text napsal Jiří Karbaš. Autoři fotografií I. Adamík, J. Sirový a K. Štoll.
     Povoleno SKNV Praha o 320 006 887. Tisk Tiskařské závody, provoz 64 Rakovník.


     Akademická sochařka – keramička Kristina Martinková-Markupová vyzrála v několika letech po absolutoriu Vysoké školy uměleckoprůmyslové ve vyhraněný tvůrčí typ. K rozhodnutí věnovat se keramice v širokém rozpětí jejího užitného i volně tvůrčího poslání, estetického výrazu a emotivního účinu dospěla po studijních letech strávených v ateliéru národního umělce prof. Otty Eckerta, kde po řezbářské průpravě na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově dokončila své výtvarné vzdělání. Rozhodla se spojit kresebný, barevný a plastcký projev s keramickou hmotou.
     K Rakovníku a jeho okolí má autorka krásné vzpomínky již od útlého dětství, kdy sem zajížděla na prázdniny k tetě a na toto období prožité „V polích“ u Rakovníka ráda vzpomíná. S odstupem desetiletí se sem vrací, aby „Svému“ milému kraji ukázala svoje umění. Keramika Kristiny Martinkové-Markupové, zejména její figurální část zdůrazňuje obrysy figury, sumarizuje objemy, vypouští podružné detaily ve prospěch celkového účinu a výtvarného výrazu i když zachovává drobný detail v poetické skladbě tvarů, která je pro její keramickou tvorbu tak charakteristická.
     Typologická škála autorčiných prací (vázy, dózy, misky, reliéfy, volné figury, zejména ženské, zoomorfní motivy a další) se rozvinula v nejrozmanitějších tvarech a velikostech. U váz je často zvýrazněna vznosná vertikální tendence, jindy je kladen důraz na statické zakotvení. Výslednou podobu díla spoluurčuje představa výtvarnice, odhalující přiměřenost potenciální struktury charakteru vázy. Sochařka se stále vrací ke svým námětům, prověřuje je ze všech hledisek v mnoha dalších variantách a barevných povrchových úpravách. V současné době používá stále hojněji černobílého a bílého glazování. Vytříbený vkus a výtvarná invence figur, reliéfů a řady užitkových předmětů nás nenechává na pochybách o výrazném talentu autorky. Její komorní tvorba a školení na střední a vysoké škole výtvarné ji po čase přivedly k sochařské práci v architektuře. Pracuje stále intenzívněji v keramickém materiálu, ale mnohdy zvětšuje měřítko díla (např. „reliéf Karneval“ z červené pálené hlíny, vysoký reliéf „Tanec“, nebo reliéf „Dívka s holubicí“), kde rozvádí figurální motivy.
     K posledním realizacím v architektuře patří keramický reliéf „Mládí“ z páleného šamotu z roku 1984 pro tělocvičnu v Horních Počernicích v Praze, který je pátou úspěšnou realizací autorky v současné moderní architektuře.
     Komorní keramika Kristiny Martinkové-Markupové zaujme svou výtvarnou kultivovaností, výstavbou tvarů a náměty, které čerpá nejen z tématu ženské figury pro ni nejvlastnější, ale i z oblasti přírody (v tom je příbuzná se svým otcem, zasloužilým umělcem prof. Václavem Markupem). Vtipnost, nadsázka, ale i půvab a poezie jsou charakteristickými znaky současné tvorby, kterou zde v Rakovníku představuje. Její figury jsou graciézní a elegantní v tažení keramické hmoty, kterou zpraccvává s vitalitou a smyslem pro proporci objemu a tvaru i zamýšlený účin. Reliéfy naopak vynikají kompoziční dovedností se kterou rozvádí narativní děj v mělkém i vysokém reliéfu.
     Od ukončení VŠUP uplynulo téměř 14 let. Od té doby vystavovala Kristina Martinková-Markupová na řadě výstav doma i v zahraničí. K nejvýznamějším patří italská Faenza, Leningrad, Norimberk, Mnichov, Oslo, Kostnice, ale její keramika se dostala až do Japonského Mino-Nagoya na I. mezinárodní přehlídku keramické tvorby v roce 1986. Dosavadní keramická tvorba autorky dokládá, že volba její tvůrčí cesty měla svou přirozenou logiku, vyplývající z vnitřních předpokladů pro svébytnou syntézu tvarů a barev v keramice, která je základním znakem této výtvarné oblasti.

březen

Jiří Karbaš

1.	Život	1984
2.	Podzim	1984
3.	Léto	1985
4.	Eva	1986
5.	Voda	1984
6.	Koupel	1982
7.	Odpočinek	1986
8.	Vinobraní	1987
9.	Tanečnice	1988
10.	Sedící	1986
11.	Figura I.	1987
12.	Figura II.	1987
13.	Figura III.	1987
14.	Figura IV.	1982
15.	Figura V.	1983
16.	Hudba	1988
17.	Zasněná	1985
18.	Gymnastka	1984
19.	Flora	1982
20.	Zadumaná	1987
21.	Klečící	1984
22.	Žardiniéra	1986
23.	Zátiší s ovocem	1981
24.	Dvojice	1986
25.	Hlava	1985
26.	Mír	1987
27.	Země	1987
28.	Váza	1977
29.	Váza	1981
30.	Váza	1985
31.	Váza	1987
32.	Váza	1981
33.	Váza	1981
34.	Váza	1981
35.	Váza s plastikou	1985
36.	Váza s plastikou	1985
37.	VHza s plastikou	1985
38.	Váza s plastikou	1985
39.	Váza s plastikou	1985
40.	Popelník	1983
41.	Soubor svícen a popelník	1983
42.	Vrabec	1975
43.	Slon	1981
44.	Beran	1981
45.	Sova	1978
46.	Lev	1980
47.	Lvice	1980
48.	Stéla	1986
49.	Hlava	1970
50.	Vzpomínka na antiku	1986
51.	Poezie podzimu	1986
52.	Cirkus	1981
53.	V manéži	1981
54.	Visutá hrazda	1981
55.	Město	1985
56.	Hudba	1985
57.	Kohoutí zápas	1976
58.	Krokusy	1977
59.	Flétnistka	1981
60.	Kočka	1985
61.	Zátiší se sklenkou	1981
62.	Vydra	1985
63.	Kouzelník	1981
64.	Kouzelnické zátiší I.	1981
65.	Kouzelnické zátiší II.	1981
66.	Karneval I.	1975
67.	Rodina	1975
68.	Karneval II.	1981
69.	Květy	1985
70.	Předjaří	1985
71.	Plaketa I.	1986
72.	Plaketa II.	1985
73.	Zátiší s vínem	1985
74.	Sova	1985
75.	Výři	1985
76.	Pelikán	1985
77.	Páv	1985
78.	Ježek	1981
79.	Beran	1978
80.	Zátiší s rybou I.	1978
81.	Zátiší s rybou II.	1978
82.	Zátiší s konvicí I.	1978
83.	Zátiší s konvicí II.	1978
84.	Kočka	1985
85.	Volavka	1985
86.	Sova	1985
87.	Věštba	1986