RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK7316
Břetislav Benda, Milan Benda – sochy, Vincenc Beneš – obrazy
Rabasova galerie v Rakovníku
Wintrova síň
28. června–13. září 1992
vernisáž 28. června 1992 v 10.00 h

     Na kytaru zahraje Jan Mukařovský Preludium D dur, č. 1 op. 83 Maura Guilianiho




Vincenc Beneš




Břetislav Benda




     Břetislav Benda se narodil 28. března 1897 v Lišnici nedaleko Sepekova na Táborsku. Roku 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze k J. V. Myslbekovi, ale musel narukovat a léta 1916 a 1917 strávil na bojištích první světové války. V letech 1919–1922 studoval na AVU u J. Štursy. Byl členem SVU Mánes od roku 1923. Po roce 1950 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců.
     Dílo Břetislava Bendy procházelo od počátků jeho samostatné tvůrčí dráhy ve 20. letech plynulým vývojem. Trvalý vliv na jeho tvorbu mělo umění jeho učitelů – J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Nejdříve tvořil pod vlivem sociálního umění. V té době projevil prvořadý zájem o žánrovou plastiku. Zobrazoval prosté lidi v každodenním životě, při práci i odpočinku, v typické stylizované formě.
     Ve 30. letech vytvořil Benda řadu ženských aktů, v nichž se postupně vyhraňoval jeho typ ženské krásy. Zde se v první řadě projevil Štursův vliv. V některých sochách je však zřetelné poučení moderní francouzskou plastikou, jmenovitě dílem Josepha Bernarda.
     Hlavní námětovou oblastí Bendovy tvorby se brzy stává plastický obraz ženy. Ve většině aktů směřuje pak k vyššímu stupni toho, co převzal v osobité podobě od Jana Štursy už před válkou. Bendovy akty mají rysy obecnosti, obecné krásy i půvabu konkrétních současných žen a dívek s jejich kouzlem živé přitažlivosti. Takové jsou sochy Žena vstupující do vody (1928–1929 a 1969, bronz), Večer (1955, bronz), Předjaří (1960, bronz), Léda s labutí (1961, bronz), V lázni (1960, mramor), Bránící se žena (1964, bronz), Dívka na pláži (1962–1963, bronz).
     Řada Bendových soch je realizována v architektuře a parcích, zvláště v jižních Čechách – pomník F. L. Čelakovského (1966, bronz).
     Břetislav Benda vytvořil též velkou řadu portrétů. K nejlepším patří bronzové podobizny malířů Jana Slavíčka (1952), Karla Holana (1953), Vojtěcha Sedláčka (1954), Miloslava Holého (1958), grafika Karla Štiky (1961), básníka Ladislava Stehlíka (1961–1962), fotografa Karla Plicky (1973).
     Umění Břetislava Bendy je živou tradicí, nositelem a ochráncem vysokých kritérií výtvarné práce, podmaňuje jednotou uměleckých a lidských hodnot.
     Zemřel 19. 8. 1983 v Praze.
     
     Milan Benda se narodil 6. 10. 1941 v Praze. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Vincence Makovského a po jeho smrti prof. Karla Lidického.
     Umělecký vývoj Milana Bendy byl v nemalé míře ovlivněn dlouholetou spoluprací se svým otcem, akademickým sochařem a národním umělcem Břetislavem Bendou, se kterým vytvořil řadu monumentálních děl v Praze i v dalších městech ČSFR.
     Po tvůrčích pokusech ještě ve studentských letech začal svou samostatnou činnost v roce 1968. Z jeho rané tvorby jsou nejvýznamnější díla – pamětní deska významného českého malíře Josefa Mánesa, portrét nositele Nobelovy ceny básníka Jaroslava Seiferta a další. V této době začal také pracovat jako restaurátor, což v malé míře činí dodnes (kolonáda v Poděbradech, štuková výzdoba stropu v Trojském zámku, rekonstrukce barokní kašny v Postoloprtech).
     Pro jeho tvorbu je charakteristický idealistický přístup k danému tématu, dobré zvládnutí hmoty v prostoru, zejména s citem pro realizaci v bronzu. Kromě figurálních plastik je ceněna i jeho portrétní tvorba. Vytvořil již na 60 hlav, ke kterým přistupuje diferencovaně podle objektu, který zpracovává a vzhledem k materiálu, v kterém bude realizován (Einstein – bronz, portrét manželky Jarky – laminát, portréty dětí).
     Nevyhýbá se ani nefigurativním motivům, jako je například Osvěžující plastika na tenisových dvorcích Sparty Praha.
     Po otcově úmrtí v roce 1983 vytvořil řadu plastik v životní (i nadživotní) velikosti, které zdobí hlavně parky. Jde převážně o motiv ženského těla v aktu. Také v komorní tvorbě se nejraději nechává inspirovat krásou ženského těla.
     
     Vincenc Beneš se narodil 22. ledna 1883 v Lišicích u Chlumce nad Cidlinou. Po maturitě na reálce v Hradci Králové studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole u E. K. Lišky a E. Dítěte (1902–1904), odkud pak přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru V. Bukovace a R. Ottenfelda. Roku 1908 vystavoval se skupinou Osma, od r. 1909 byl členem Skupiny výtvarných umělců. Po druhé světové válce byl členem Svazu čs. výtvarných umělců.
     V roce 1912 přišel Vincenc Beneš do Prahy na studia a brzy se tu vřadil do popředí generace toužící po bezprostředním, na síle barvy založeném malířském výrazu. Jeho obraz Hráči (1909), z období proslulé Osmy, je charakteristickým dílem jeho prvé tvůrčí etapy.
     Po nástupu kubismu se stal kolEm roku 1911 jeho ortodoxním vyznavačem.
     Roku 1925 se Beneš dostal poprvé do Písku, jehož okolí a jihočeská krajina vůbec sehrály důležitou roli při krystalizaci umělcova slohového profilu, jak se vyhranil na počátku 30. let.
     Zprvu i jemu načas uhranul intenzivní kolorismus Špálův, ale pak přišel náraz pro něho nejosudovější – Bonnard. Tento přímý dědic francouzských impresionistů mu odhalil to, po čem až dosud spíš jen pudově toužil – malbu, která je výrazem okouzlení z přírody i tvůrcovy vnitřní vize. Celá série překrásných obrazů z 30. a 40. let reprezentuje umělcův ryze tvůrčí přístup k novým slohovým podnětům.
     Tak se postupně dostává k plnému uplatnění jako vlastní formotvorný princip barva. Obrazy Jaro v Šárce (1932), Výhled na moře (1934), a zvláště s několika variacemi Zimního zátiší (1935) se definitivně vyhranila podoba malíře, nacházejícího ukojení smyslů v zářivé a vrcholně kultivované barevnosti.
     S léty pak přišlo více vnitřního klidu a moudré vyváženosti. Malíř již neuvažoval jen o technické stránce umění, ale také o jeho vlastním lidském smyslu, o jeho postavení ve společnosti a služebnosti vzhledem k potřebám národa. Dokladem toho je cyklus pláten pro malý foyer Národního divadla.
     Také poslední práce ze závěrečného období jeho života (Zátiší s růžemi, 1970) se vyznačují neslábnoucí silou koloritu. I ve vysokém věku nepřestal být Vincenc Beneš tvůrcem okouzleným slunečním jasem přírody, jeho paleta zůstávala nástrojem lyricky melodického zpěvu na počest všech krás života i světa.
     Zemřel 27. března 1979 v Praze, ve věku 96 let.

1. Břetislav Benda Naslouchající bronz v. 89 cm 1937
2. Břetislav Benda Androméda mramor v. 37 cm, d. 54 cm 1943
3. Břetislav Benda Vzpomínka bronz v. 52 cm 1944
4. Břetislav Benda Deméter bronz v. 58 cm 1924
5. Břetislav Benda Marionka bronz v. 39 cm 1931
6. Břetislav Benda Klečící 2 bronz v. 63 cm 1973
7. Břetislav Benda Žena se džbánem bronz v. 63 cm 1940
8. Břetislav Benda Kajícnice bronz v. 55 cm 1960
9. Břetislav Benda Převlékající se bronz v. 64 cm 1937
10. Břetislav Benda Dívka s umyvadlem bronz v. 23 cm 1927
11. Břetislav Benda Myjící se žena bronz v. 24 cm 1931
12. Břetislav Benda Kolíbka bronz v. 9 cm, d. 13 cm 1936
13. Břetislav Benda Klečící 1 bronz v. 49 cm 1948
14. Břetislav Benda Autoportrét bronz v. 43 cm 1956
15. Vincenc Beneš Podzim na Císařském ostrově olej, plátno 81 ´ 100 cm 1956
16. Vincenc Beneš Kytice olej, plátno 81 ´ 100 cm 1935
17. Vincenc Beneš Letní kytice olej, plátno 65 ´ 100 cm 1946
18. Vincenc Beneš Zimní zátiší olej, plátno 54 ´ 65 cm 1932
19. Vincenc Beneš Zátiší s ovocem olej, plátno 60 ´ 81 cm 1929
20. Vincenc Beneš Zátiší s ovocem olej, plátno 58 ´ 92 cm 1930
21. Vincenc Beneš Boubín olej, piátno 97 ´ 130 cm 1952
22. Vincenc Beneš Podzimní silnice olej, plátno 89 ´ 116 cm 1938
23. Vincenc Beneš Jarní cesta olej, plátno 69 ´ 105 cm 1947
24. Vincenc Beneš Kytice olej, plátno 50 ´ 73 cm 1937
25. Vincenc Beneš Ležící žena olej, plátno 38 ´ 55 cm 1929
26. Milan Benda Vzpomínka bronz v. 60 cm 1969
27. Milan Benda Torzo bronz v. 64 cm 1989
28. Milan Benda Einstein bronz v. 40 cm 1979
29. Milan Benda Seifert pryskyřice v. 30 cm 1968
30. Milan Benda Zuzana bronz v. 48 cm 1969
31. Milan Benda U řeky bronz v. 24 cm, d. 36 cm 1964
32. Milan Benda Jiřina bronz v. 35 cm 1970
33. Milan Benda Jogínka bronz v. 30 cm 1978
34. Milan Benda Vítání slunce patinovaná sádra v. 52 cm 1986