RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3475
Radomír Kolář
ilustrace
Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
13. února–5. dubna 1997
vernisáž 13. února 1997 v 15.00 h


     Životní a umělecká dráha malíře Radomíra Koláře je vymezena daty; 19. srpen 1924, kdy se narodil v Rakovníku a 5. říjen 1993, kdy v Praze zemřel.
     Jeho generaci naplno postihly všechny zvraty, kterými procházela naše země v nejnovější historii. Hodnocení této doby má zatím daleko k objektivitě. Málokdo si umí vytvořit patřičný odstup, aby mohl dobře posoudit děje, které se ho často bezprostředně dotýkaly, které prožil „na vlastní kůži“. Berte proto tuto studii jako pokus o soustředění základních dat, jak jsem je získal studiem dokumentů, rozhovory s pamětníky a z několika setkání se samotným malířem od počátku sedmdesátých let do konce devadesátých let.
     Radomír Kolář se narodil v Rakovníku, byl tedy napůl člověkěm městským a napůl venkovským. Rakovničané takoví byli, ke svému řemeslu mívali i hospodářství. I u Kolářů poznaly děti záhy dřinu na polích a chmelnicích, ale narozdíl od vesničanů přeci jen měly snazší přístup ke vzdělání a kultuře. Někde tady se narodila malířova láska ke koním. Už jako malý žáček zaplňoval své sešity jejich kresbami a tato záliba pak vyrostla až do jakési posedlosti.
     Na rakovnické reálce (1935–1943) dostal dobré umělecké základy ve škole profesora Pucholta, který byl poněkud konzervativní, ale velmi náročný a koneckonců i dost úspěšný vychovatel řady dobrých výtvarníků. Svět umění malíři otevíral i bohatý kulturní život města. Tehdy na přelomu třicátých a čtyřicátých let se tu o zajímavý výstavní program starala Společnost přátel umění, vyspělí ochotníci hráli divadlo a dokonce se podařilo provozovat operu. Po maturitě však musel hledat uplatnění jinde než si představoval. Němci zavřeli české vysoké školy, a tak nezbylo než se stát doma kočím. Nikdo nevěděl, kdy to skončí.
     Po osvobození v roce 1945 odešel studovat na Pražskou akademii. Začínal v ateliéru u Vratislava Nechleby. Panu profesorovi proslulému jemnou salonní malbou asi svým drsným a dramatickým projevem příliš nevyhovoval, tak po roce přešel k profesoru M. Holému. Po absolutoriu (1950) na škole zůstal a po tříleté aspiratuře (1951–1954) se stal odborným asistentem. Pomáhal deset let při výuce malířů ve speciálkách M. Holého, A. Pelce a F. Jiroudka. Pedagogická práce mu dávala patřičné zajištění, ale nebránila malování obrazů, ve kterých se projevoval jeho bytostný figuralistický a animalistický talent.
     Od poloviny padesátých let začal spolupracovat s nakladatelstvím Mladá fronta při ilustrování knih. Po roce 1960 dostal příležitost k monumentální tvorbě. Mozaika „Husitství“ v Národním památníku na Vítkově byla první prací pro architekturu v řadě dalších realizací, která vyvrcholila rozměrnou mozaikou „Doba Karlova“ ve stanici pražského metra Karlovo náměstí.
     V roce 1964 odešel z akademie do armádního výtvarného studia. Závazek ke studiu pořád znamenal určitou existenční jistotu, musel ji však vykupovat mnoha kompromisy v tvorbě, byl podrobován přísnému ideologickému dohledu. Zvlášť v období normalizace v sedmdesátých letech přivolil k mnohému, aby si udržel postavení, které dosáhl léty práce.
     Po smrti profesora Karla Součka (1983) se vrátil k učení na akademii, dva roky jako docent a od roku 1985 jako profesor. Roku 1989 odešel na odpočinek, ale to už se stále naléhavěji projevalo rodové prokletí, cukrovka. Přes mnohé obtíže neztrácel energii a nepřestával pracovat. Smrt ho zastihla v plné aktivitě roku 1993. Bylo mu šedesát devět let.
     Po celý život nerad vystavoval, nedbal příliš o svoji publicitu. Většinou pracoval na objednávku, nikdy nebyl v nezávislém postavení umělce „na volné noze“. Vyrovnával se s nejrůznějšímy požadavky zadavatelů a považoval to za naprosto přirozenou podmínku tvorby.

Knižní ilustrace
     Po skromných začátcích, kdy vybavoval levné paperbacky edice Kapka obálkami a titulními listy, získal první významnější zakázku roku 1958. Ilustroval Rachlíkovu „Hodinu předjitřní“. V rozsáhlém souboru tužkových kreseb navázal na metodu výpravy knih z přelomu století. Realisticky popsal děje husitské epochy a podobně se vyrovnal o čtyři roky později s doprovodem knihy Aloise Jiráska „V cizích službách“. Takové přísně tradiční pojetí ale záhy opustil. Od počátku šedesátých let používal pro černobílé ilustrace lapidárnější tušovou kresbu a pro barevné kvašovou malbu kombinovanou s pastelem.
     Nakladatelští redaktoři brzy poznali, že jeho doménou je zobrazení zvířat, že umí vyjádřit jejich pohyb a má smysl pro dramatický děj. Proto svými kresbami doprovázel dobrodružnou literaturu. Ilustroval i ruskou a sovětskou literaturu neboť Rusko ze svých cest znal a dokázal zachytit jeho atmosféru. Jeho ilustrace byly podloženy bezpečnou znalostí reálií. Pečlivě studoval detaily výstroje kovbojů, indiánů a pirátů podle historických dokumentů. Než se rozhodl pro definitivní verzi vypracoval několik variant každé kresby. Bohužel většinu jeho úsilí znehodnotily nekvalitní tisk a laciná úprava knih.
     Podle mého nejzajímavější úkol dostal od nakladatelství Odeon, Nerudovy Povídky malostranské (1973). Vzpomínám, jak se toho úkolu zalekl, ale nakonec se do atmosféry Prahy a jejích obyvatel v devatenáctém století vpravil a kvaše s pastelem, které vytvořil patří k tomu nejlepšímu v jeho díle.
     Zcela mimořádné kvality polygrafického zpracování barevných ilustrací se dočkal při vydání „bajek“ M. Kapka. Díky prominentnímu postavení spisovatele mohl všech šest knih naplnit záplavou osobitých maleb, které byly velmi dobře vytištěny na slušném papíře.
     
Přehled realizovaných ilustrací:
1.  Jack London, Volání divočiny, MF Kapka 1957   
2.  Graham Greene, Tichý Američan, MF Kapka 1957   
3.  Jan Weis, Země vnuků, MF Kapka 1957   
4.  K. V. Rais, Povídky, MF Kapka 1957   
5.  H. G. Wells, Neviditelný, MF Kapka 1957   
6.  John Reed, Deset dnů, které otřásly světem, MF Kapka 1957   
7.  Victor Hugo, Devadesát tři, MF Kapka 1958   
8.  Mirko Pašek, Lovci perel, MF Kapka 1958   
9.  František Rachlík, Hodina předjitřní, MF 1958   
10.  Karel Mejstřík, Smrt a les, MF 1959   
11.  James Oliver Curvood, Král šedých medvědů, MF 1959   
12.  James Oliver Curvood, Vlčák Kazan, MF 1960   
13.  Božena Choutková-Cvrková, Jarmila Merhautová, Lehká atletika žactva, Sportovní a turistické nakladetelství 1961   
14.  Alois Jirásek, V cizích službách, SNDK 1962   
15.  Karel Mejstřík, Domov můj, Orbis SKNV 1962   
16.  Alan Marshall, Už zase skáču přes kaluže, MF 1962, druhé vydání s jiným přebalem MF 1963   
17.  Zdeněk Konečný, Druhá tvář Antonína Hýska, SPN 1963   
18.  Nikolaj Pečorskij, Červený vagon, ML 1963   
19.  Marko Vovčok, Marusia, ML 1964   
20.  Alois Sosík, Vojtěch Vrabec, Dějepis pro 7. ročník základní devítileté školy, SPN 1964   
21.  Mirko Pašek, Nesmrtelný kovboj, SNDK 1966, maďarsky Tatran 1967, Albatros 1976   
22.  Thomas Mayne Reid, Černobílá krev, SNDK 1966   
23.  Miloš Švácha, Puma ze Sierry, SNDK 1967   
24.  F. A. Elstner, Pedro tvůj kamarád z Argentiny, SNDK 1967   
25.  Nan Chauncy, Ned, zajatec mora, ML 1967   
26.  Alois Jirásek, V cizích službách, SNDK 1968   
27.  Henryk Sienkiewicz, V poušti a pralese, ML 1969   
28.  Bohumír Fiala, Zátoka lidojedů, Albatros 1969   
29.  Frederick Marryat, Piráti, Albatros, Karavana 1969, 1976   
30.  L. N. Tolstoj, Hadži Murat, 1970   
31.  Al Kostan, Nevěsta hor, Albatros, Veronika 1970   
32.  Joseph Altsheller, Ztracení lovci, Albatros, Karavana 1971   
33.  Anton Costache, Kamarádka Vika, ML 1971   
34.  Ernest Thompson-Seton, Medvěd monarcha, ML 1972   
35.  Mirko Pašek, Muž pro Oklahomu 1972   
36.  Lee Mc Giffinová, Lovci mustangů, Albatros 1972   
37.  David Hamilton, Buffalo Bill a zlato Eldorada, ML 1972   
38.  David Hamilton, Buffalo Bill a prekliata karavána, ML 1972   
39.  Peter Jilemnický, Kompas v nás, Odeon 1973   
40.  Francis Bret Harte, Sníh v orlím dvoře, Albatros, Karavana 1973   
41.  Marriet Beecher-Stowová, Chalůpka strýčka Toma, ML 1973   
42.  Jordan Radičkov, Střelný slabikář, 1973   
43.  Fridrich Gerštekr, Pevnost u solného hradu, 1973   
44.  Jaan Kross, Inkolát generálmajora Michelsona, 1974   
45.  Maxim Gorkij, Městečko Okurov 1974   
46.  Ivan Stadňuk, Od prvního dne, Naše vojsko 1974   
47.  Nora Szczepaňska, Karibu, Albatros, Karavana 1975   
48.  Jan Neruda, Povídky malostranské, Odeon 1975   
49.  Tichon Sjomuškin, Žil jsem na Čukotce, Práce, Kamarád 1976   
50.  Rómulo Gallegos, Cantaclaro, Práce, Erb 1976   
51.  Josef Sekera, Česká rapsodie, Naše vojsko, 1976   
52.  Adam Mickiewicz, Konrad Wallenrod, Odeon 1976   
53.  Čechov, Bulgakov, Veresajev, Roščin, Příběhy mladých lékařů, Práce 1977   
54.  Friedrich Gerstácker, Piráti na řece Mississippi, Práce, Kamarád 1977   
55.  Miroslav Kapek, Hrdinové v průvanu, Práce 1980   
56.  Boris Jampolskij, Trnitá cesta, Práce, Erb 1981   
57.  Zpěvy naděje a jistoty, Práce 1981   
58.  Jiří Wolker, Pro spravedlnost světa, Práce, Kamarád, Naše vojsko 1982   
59.  Karel Mejstřík, Rakovnické povídky, OMG Rakovník 1983   
60.  Miroslav Kapek, A je to gól, Práce 1983   
61.  Miroslav Kapek, Hříšná kopa, Albatros 1983   
62.  Miroslav Kapek, Kopa plná trnů, Albatros 1984   
63.  Miroslav Kapek, Třetí kopa bajek, ČS HUSA 1985   
64.  Miroslav Kapek, Čtvrtá kopa bajek, ČS HUSA 1986   
65.  Dvanásť pozdravov, ČS 1986   
66.  Miroslav Kapek, Pátá kopa bajek, ČS HUSA 1987   
67.  Mirostav Kapek, Bajky na míru, ČS HUSA 1989