 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 9 |
Pomník T. G. Masaryka
(jak byl postaven, zbourán a znovu postaven pomník TGM v Rakovníku)
Státní okresní archiv
Nadace pro obnovení pomníku T. G. Masaryka v Rakovníku
Wintrova síň
září 1997
(1850–1937)
filozof, sociolog, politik, první prezident a tvůrce samostatného československého státu.
Narodil se v chudých poměrech v Hodoníně na Moravském Slovácku 7. 3. 1850. Díky zásahu několika vlivných osob a katolických kněží se nadanému chlapci otevřela cesta z kovárny v Čejči ke studiím. Nejdříve na gymnáziu v Brně, poté na gymnáziu a univerzitě ve Vídni. Tam též na filozofické fakultě r. 1876 promoval. Roku 1882 přišel do Prahy na znovu otevřenou českou univerzitu jako mimořádný profesor filozofie, poté co pobýval nějaký čas v Lipsku a Americe, odkud si přivezl i svoji manželku Charllottu.
Jako filozof vstoupil ve známost svojí německy psanou knihou o sebevraždě, kde poprvé formuluje své myšlenky humanity, optimistického nazírání na svět a náboženského teismu (roku 1880 přestoupil Masaryk od katolictví k protestantismu) nevázaného na žádnou z církevních podob. Ve studii Konkrétní logika zdůraznil svůj přístup k vědeckému bádání, a to především znalost faktů, střízlivé, kritické myšlení a vědecká odbornost se měly stát vždy základnou poznání.
Studiem českých dějin se začal zabývat od 80. let, jeho koncepce vývoje národních dějin zhruba od kladně chápaného husitství přes reformaci, osvícenství k obrození a vlastenectví, v nichž viděl demokracii národa a boj o jeho svébytnost a svobodu, byla často probírána a z různých pohledů kritizována. Na dějinných studiích a filozofických závěrech pak postavil Masaryk svůj politický program, jenž nazval realismem. Znamenal především racionální kritičnost a střízlivost. V tomto duchu vstoupil r. 1886 do boje o rukopisy na straně těch, jež zpochybňovali jejich pravost a vyvolal tím proti sobě značnou vlnu nevole a odmítnutí v českém veřejném životě. Podobně tomu bylo r. 1899, když se zastal Žida Hilsnera a odmítl tvrzení, že důvod vraždy v Polné byl rituální a že prý Židé potřebují i do velikonočních macesů křesťanskou krev. (Teprve r. 1969 vyšlo najevo, že Hilsner vůbec nebyl vrahem Anežky Hrůzové).
Vládní moc rakousko-uherskou si proti sobě postavil zase díky tzv. záhřebskému procesu. Vůbec účast Masaryka ve vídeňském parlamentu (jako mladočech 1891–93, od 1900 jako poslanec vlastní strany realistické) ho přesvědčila, že Rakousko-Uhersko je nereformovatelné a jediné východisko z krize je vznik svobodných byť malých národních států. Po tomto poznání a po vypuknutí I. světové války věnoval se Masaryk zcela snaze přesvědčit vlivné politiky a představitele dohodových států, že je nutné nechat habsburskou monarchii zaniknout a dát ve Střední Evropě prostor národním státům. V průběhu války stál spolu s dr. Edvardem Benešem v čele zahraničního odboje a mimo jiné se jim podařilo vytvořit sbor českých legionářů z uprchlíků z rakouské armády. Ve Francii, v Anglii a v Americe jednal pak Masaryk též se slovenskou emigrací a s americkými Slováky o vytvoření společného státu národa příbuzného si pokrevně, společným jazykem, dějinami. Deklaraci nezávislosti Československé republiky vypracoval TGM ve Filadelfii 18. 10. 1918 a přijata byla americkým prezidentem Woodrow Wilsonem. 26. 10. 1918 ji tamtéž profesor Masaryk přečetl z téhož místa, odkud George Washington prohlásil nezávislost USA na Anglii. Po vzniku samostatného státu byl Masaryk zvolen prvním prezidentem Čs. republiky. Roku 1920, 1927 a 1934 bylo zvolení opětovné. V nesnadných podmínkách první republiky, jež se mimo jiné vyznačovala rozdrobeností politických stran a značnou neloajalitou německého menšinového obyvatelstva, se snažil nadstranicky v duchu svých ideí udržovat demokracii, řád a relativní klid v zemi. Stal se ještě za života legendou, oním „tatíčkem“ Masarykem, silným, cílevědomým, moudrým a přitom laskavým mužem, obdivovaným a respektovaným valnou většinou celého národa.
Prezident Masaryk pod tíhou let roku 1936 na funkci abdikoval. O rok později v Praze umírá.
Mgr. Eva Skalická
Návštěva města Rakovníka
Tomáš Garrigue Masaryk si jako letní prezidentské sídlo kromě Topolčianek na Slovensku vybral také zámek Lány, jež byl pro tyto účely také upraven. V Lánech často prezident pobýval, scházel se tu s politiky, spisovately, diplomaty, ale hlavně odpočíval, spoustu času věnoval procházkám a projížďkám na koni. Blízkost Lán Rakovníku vedla radní k četným pozváním na návštěvu do města. 17. 7. 1926 prezident republiky Rakovník navštívil. Zde záznam z rakovnické městské kroniky:
Významnou událostí pro Rakovník byla návštěva pana prezidenta republiky T. G. Masaryka, který podle svého slibu jako blízký soused Rakovníka (v letním sídle Lánech) navštívil město 17. července. Přijel do Rakovníka autem Poděbradovou ulicí před 5. hodinou k radnici, kde byl uvítán starostou města a zástupci úřadů. Nato se odebral do zasedací síně v radnici, kde mu byly představeny přední osoby a zapsal se do pamětní knihy. Z radnice se odebral do Sokolovny; cestou byl nadšeně zdraven davy lidu, jež vyplňovaly celé náměstí. Před Sokolovnou byl uvítán zástupci Sokola. Potom si pan prezident prohlédl v Jandačově sále uspořádanou výstavku městských archiválií, fotografií a plánů nových objektů v městě apod. Nato sešel na letní cvičiště u Sokolovny, kde posvačil v pěkně zřízeném stanu v přátelském hovoru s mnohými osobami. Večer po 7. hodině odejel zase do Lán. Druhého dne zajel si na Křivoklát.
Mgr. Eva Skalická
K historii myšlenky vybudovat pomník Tomáše G. Masaryka v Rakovníku
(1928–1930)
V roce 1928 díky zvláštní snaze rakovnické jednoty Čsl. obce legionářské objevily se první myšlenky postavit prezidentu osvoboditeli v Rakovníku pomník, který by budoucím připomínal jeho osobnost a zásluhu o vznik samostatného Čsl. státu.
Od myšlenky, jež se zrodila, vedla celkem krátká již cesta k založení „Výboru pro zřízení pomníku presidenta T.G.M. v Rakovníku“. Ustavující schůze se konala 21. 2. 1928 na radnici. Sešli se tam zástupci Čsl. obce legionářské, městské rady, Tělovýchovné jednoty Sokol, Dělnické akademie, Kulturní komise národních socialistů a zástupci Spořitelny. Shromáždění podpořilo podnět na zřízení pomníku jako formu uctění života a díla TGM. Zároveň byl čestným předsedou výboru zvolen tehdejší okresní hejtman JUDr. František Malza, výkonným předsedou pan Čeněk Vaněček – starosta města, jednatelem mjr. Emil Toužimský, pokladníkem pan František Ulrich a místopředsedou MUDr. Zdeněk Zeman.
Výbor rozhodl způsob financování akce, jejíž cena byla odhadnuta na Kč 150 000,–. Schváleno též bylo požádat rakovnické podniky o udělení příspěvků a zbytek měl být uhrazen výnosem zábavních akcí či sbírkou mezi obyvatelstvem.
V naprosté shodě byl vybrán i umělec, jenž měl dílo stvořit. Legionáři chtěli, aby jím byl umělec místního původu, krajan profesor Umělecké průmyslové školy, akademický sochař Josef Fojtík, který se koneckonců rakovnickým představil již menšími pracemi (socha Štefánika, Smetany, Masarykova busta pro Spořitelnu).
Při příští schůzi „Výboru“ 23. 6. 1928 bylo oznámeno, že finanční akce skončila úspěšně. Předsedové JUDr. Malza a starosta Vaněček navštívili místní podniky, z nichž Šamotka darovala Kč 15 000,–, firma Otta Kč 10 000,–, pivovar Kč 5000,–, Ing. Vltavský Kč 5000,–, Čeněk Vaněček Kč 5000,–, továrny Jan Linhart, Keram a Stadion po Kč 3000,–, Josef Münz a Michal Perutz po Kč 2500,– a Rakovnická Spořitelna Kč 50 000,–. Tím mohla být akce zahájena.
Dne 29. 6. byla provedena pochůzka městem a členové Výboru spolu s architekty Librou, doc. Snižkem, Kumpánem, prof. Lexou, prof. Pucholtem a akadem. sochařem Fojtíkem hledali vhodné místo pro pomník Masaryka.
Vybráno bylo sadové prostranství mezi kostelem sv. Bartoloměje a Sokolovnou.
Zbytek roku 1928 a rok 1929 byly vyhraženy práci prof. Fojtíka, rada rovněž zahájila úpravu sadového prostranství. Vše mělo být hotovo do doby oslav 80. narozenin Masarykových či do 12. výročí vzniku republiky.
Další schůze výboru se konala 25. 1. 1930 a členové mohli zhlédnout nedávno vypracované dílo Fojtíkovo.
9. března v rámci oslav Masarykových narozenin byl konečně proveden slavnostní poklep a položení základního kamene k pomníku. Pomník samotný byl odhalen slavnostně 28. 10. 1930 k příležitosti 12. výročí samostatnosti. Hned po 10. hodině ranní šel pestrý průvod škol, spolků a občanů vedený městskou radou a doprovázený hudbou od nádraží městem k pomníku v sadech proti Sokolovně zahalenému bílou rouškou. Slavnost zahájil starosta města Čeněk Vaněček, po projevech v 11 hodin spadla rouška a shromážděným se odkrývá socha v plné své kráse. TGM je na ní zobrazen jako státník ve svém charakteristickém postoji s rukama za zády složenýma s listinou v rukou.
Mgr. Eva Skalická
Osudy pomníku TGM po roce 1945
Původní pomník TGM vydržel na místě před Sokolovnou 10 let. Roku 1940 byl stržen a odvezen. Po válce velmi záhy začala snaha o jeho obnovení. Dne 10. října 1945 byla ustavena při Městském národním výboru Místní osvětová rada, jež měla ve městě dbát o kulturu, oslavy, výstavy ad. Hned na ustavujícím shromáždění vystoupil Karel Mejstřík s návrhem obnovy rakovnických pomníků a to především znovuodhalení pomníku TGM, ale také Palackého, Havlíčka a busty Smetanovy. Na organizačních věcech měl největší podíl místopředseda MNV Ladislav Mička. Na třetí schůzi v prosinci 1945 předseda již informoval o zahájení jednání s akademickým sochařem Fojtíkem, jehož se účastnili pánové Krb, Mejstřík, Šubert, Koubek a Mička. Bylo dohodnuto a radou schváleno, že pomník TGM bude restaurován nákladem 26 000,– až 30 000,– Kč a znovuodhalen v sadech před Sokolovnou v den narození prvního čsl. prezidenta 7. 3. 1946. Peníze na pomník měly být získány při veřejné sbírce (na pomníky např. jen poštovní zaměstnanci vybrali více než 181 000,– Kč). Nakonec se práce na pomníku přece jen opozdily a tak Městská rada rozhodla odkrýt sochu v průběhu oslav 5.–9. května 1946.
Program byl následující: 3. 5. 1946 byla otevřena výstava na staré poště, 4. 5. 1946 bylo provedeno slavnostní přejmenování ulic a při této příležitosti byl uspořádán průvod od městského hřiště do předmětných ulic. Večer bylo uspořádáno recitační pásmo, oslavnou báseň tehdy přednášela dcera sochaře Fojtíka, 5. 5. 1946 v 10.00 hod. byl uvítán ministr generál Hasal a uspořádána oslava na náměstí, na níž přednesl slavnostní řeč tehdejší předseda MNV František Laitner. Odpoledne se konala veselice a večer divadelní představení v Tylově divadle.
9. 5. 1946 pak konečně po roce od osvobození došlo k slavnostnímu odhalení pomníku TGM. Sraz na městském hřišti a průvod přes město k sadům byl pozměněn a průvod šel městem od Vysoké brány místy, kudy vstoupila Rudá armáda do města. Zároveň byly položeny současně k pomníku TGM a k hrobům padlých ruských vojáků a obětí nacismu kytice.
Celkové náklady na slavnost a obnovení pomníku nakonec byly:
– honorář sochaři Fojtíkovi Kč 20 000,–
– za odlitek pomníku Kč 44 500,–
– za práci kamenickou K. Havlíčkovi Kč 14 960,–
Co dodat, snad jen to, že obnovená socha vydržela na svém místě krátkou dobu. Na základě spousty rezolucí z dubna 1953, jak je dochováno v zápisech Rady MNV Rakovník došlo v pátek 30. 4. 1953 k její zbourání. Záležitostí se zabývalo město ještě na květnové schůzi dne 8. 5. za předsedování Františka Louženského, kdy byl pověřen pan Zdeněk Hauner definitivním roztříděním materiálu z dřívějšího pomníku.
Mgr. Eva Skalická
