RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK147
Sochařské portréty Ladislava Janoucha
Rabasova galerie Rakovník
Výstavní síň na radnici
28. června – 2. září 2018
vernisáž 28. června 2018 v 16.00 h










     Jeden z nejstarších úkolů sochařství byl portrét, v naší kultuře má mnoha tisíciletou tradici. Většinou byl nejprůkaznějším testem sochařských schopností, a příznakem umělcova mistrovství.
     Teprve teoretici umění ve dvacátém a našem jednadvacátém století tuto dovednost zavrhli a sochařský portrét nekompromisně odkázali do historie oboru, nebo na okraj uměleckého snažení do výtvarného řemesla. Přesto ale lidé podobizny u sochařů stále objednávají a dobrý sochařský portrét přežívá, teorii navzdory. Co přežívá, vzkvétá. Jsou vypisovány soutěže, objednávají soukromí investoři. Podobizna je zase živý obor, ve kterém se tříbí kvalita.
     Ladislav Janouch k portrétování přistupuje po staru, pečlivě prostuduje fyziognomii modelu a v přesných proporčních vztazích ji přenese na sochu, jeho podobizny jsou si s modelem podobné. Tím se nespokojí, přidá trochu stylizace, aby se tam vepsal i charakter a osobitost portrétovaného. Nezapírá, že se poučil u nejlepších českých mistrů devatenáctého a počátku dvacátého století.
     Václav Zoubek
     Ladislav Janouch nar. 14. června 1944 v Praze. V letech 1959 – 1963 vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1967 – 1973). V roce 1980 byl na stáži na Academia di Belle Arti Perugia.
     Po maturitě na SPŠ Keramické v Bechyni byl povolán na dvouletou vojenskou službu. Po návratu krátce pracoval v keramickém družstvu Keramo Praha. Po absolvování AVU v Praze v roce 1973 působí dodnes jako sochař ve svobodném povolání. Uspořádal kolem pětadvaceti autorských výstav a zúčastnil se mnoha výstav kolektivních v Čechách a zahraničí. Svými pracemi je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. Účastnil se mezinárodních sochařských sympozií.
     Jeho raná expresivní až barokní tvorba převážně sportovních a symbolických námětů přechází postupně k využívání kontrastu konkávních a konvexních tvarů a čistých linií zejména v ženských postavách a torzech. Při sportovních námětech využívá dynamiku a nadsázku tvarů. Symbolické převážně antické náměty pomáhají k asociaci věčného tématu – člověka. Protiváhou jsou ženské postavy a torza jednoduchých, velkých forem, někdy skládaná z několika kusů materiálu. Podle Wikipedie