Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK13
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

První olejové barvy

     Mirek mìl štìstí na uèitele, kteøí jeho výtvarnému talentu fandili. Na m욝ance to byl pan uèitel Mostecký. Ten brzy rozeznal nevšední Mirkovo nadání a všemožnì je podporoval. Pro Mirka mìl vždycky kromì ètvrtek i pìkné temperové barvièky. Vymýšlel rùzné výtvarné soutìže, nejlepší kresby pak vystavoval a první cena byly opìt kreslicí potøeby. Mirek, jasný vítìz, tak mìl o materiálovou základnu pro své malíøské pokusy postaráno.
     To už si udìlal malíøské štaflièky a chodil malovat do blízkého okolí, nejradìji polní cesty smìrem na Hlavaèov. Vùbec tahle strana na sever jej pøitahovala nejvíc, nikdy jej nenapadlo jít malovat tøeba za Rakovnický potok na Zátiší.
     Doma zatím vyrostl z bílé postýlky s døevìnými špriclíky, spí na kanapi v pokoji s rodièi a v domì samotném objevuje øadu míst, kde mùže být se svými kresbami a sny sám. Nejvyhledávanìjším prostorem je pùda. Má svoji vùni, v krovech sem tam tajemnì zapraská, zezdola doléhají zvuky z dílny, ale jinak ticho. Nádherné království pro jednoho. Škvírami kolem trámù a skrz vikýø se prodírají sluneèní paprsky, zbytek pùdy se ztrácí v tajuplném šeru…
     Tady maluje, tady poøádá své první výstavy a nejsoukromìjší salony. Pøipínáèky pøipevòuje své kresby k trámùm a pak pyšnì chodí kolem, znalecky je hodnotí a prohlíží, jak to vidìl na výstavì. A nejlepší malby odnáší do pøízemí, do tatínkovy dílny. Vede odtud malé okno do ulice. Tady svá díla vystavuje. První veøejný ohlas je pøíznivý. Øada lidí chodí kolem, tøebaže si zajdou, jen aby vidìli další díl Mirkova výstavního seriálu.
     Naproti bydlí paní Èechová. Nejstarší z jejích dcer – paní Chudobová – žije v Sobìslavi, ale jezdí svoji maminku navštìvovat. Pøátelila se upøímnì i s paní Pangrácovou, ke které vždy nezapomnìla zaskoèit na pár slov.
     Obrázky ji zaujaly, líbily se jí tak, že je od Mirka zaèíná za pár korun kupovat. Pozdìji kupovala i prvé sochy. Existují ještì? Tenkrát to bylo víc než milé pohlazení, tahle pomoc morální a finanèní. Mirkovi v té dobì nebylo víc než tøináct.
     Nevynechal jediné pøíležitosti, kdy se ve starém Rakovníku objevil nìjaký malíø. Chodil s ním, stál za ním po celou dobu, a pokud maloval olejem, Mirka se už nezbavil.
     Nakonec své první olejové barvy taky získal. Nebylo to zcela podle pravidel, jenomže nìkdy je touha silnìjší než všechny vštìpované zásady.
     Dìda tenkrát od sestry pøedèasnì zemøelého malíøe Josefa Jaroslava Krále odkoupil vše, co po nìm zbylo, a zavezl jako obyèejnì do stodoly i s olejovými barvami.
     Nádhernì vonìly. Mirek je bere do ruky, hladí, pøièichává, až nakonec neodolal a pár si jich zabral. Zbylé koupil profesor Pucholt. Mirek mìl své vytoužené olejové barvy. Namaloval obraz. A dìda snad ani nic nepoznal. Maluje v ulicích Rakovníka, v polích, ví už stoprocentnì, že jednou bude dìlat umìní.
     Maluje rád, ale jde mu to tak lehce, až má strach, zda se mùže opravdové umìní vùbec takhle snadno rodit. Také modeluje, stále èastìji bere do rukou tvárnou hlínu. To už není vùbec snadné, je to døina hodná chlapa. Pøistihuje se, že na výstavách stále èastìji postává pøed díly sochaøù, že nìkdy rodièùm vyrazí dech, když na otázku, kde se toulal, odpovídá: „Na høbitovì, prohlížel jsem si tam sochy!“
     Blíží se závìr m욝anky, konec tøicátých let. Nejen pro Mirka pøichází nelehký èas rozhodování.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156