Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK10
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

Klauzurní práce – „Vystìhovalci“

     Najednou, skoro neèekanì, tu byl závìr prvých tøí laudovských let.
     Jakým námìtem, èím se rozlouèit, aby šlo o nìco netuctového, vrtalo Mirkovi hlavou øadu týdnù. Vždycky se pro nìkteré z dávných témat rozhoøel, ale po èase nápad opìt odložil jako ne úplnì nejlepší. Za návštìv doma v Rakovníku se probírá již døíve dokonèenými dílky, ale ani tehdy ho nic nebere tak, aby si øekl, že právì teï narazil na zlatou žílu.
     Až jednou, když opìt otevøel domovská vrátka a zadíval se na sousední ztichlou a opuštìnou synagogu, rozezvuèel se v nìm silnì zážitek z konce tøicátého osmého, který se mu patrnì bude vybavovat celý život.
     Najednou jako by opìt vidìl to množství opuštìných lidí vyhnaných ze svých domovù v pohranièí. Ta beznadìj a prázdno v jejich oèích. Pøes noc se navalily právì sem do synagogy a do parèíku hned vedle jeho rodného domu desítky rodin. Lidé polehávali, posedali jako ptáèata na lavièky, potøebovali se alespoò opøít o nìkoho, vdìèni za sebemenší pomoc. Snad jich bylo tisíc, co se tak náhle na Rakovnicku objevili jen s tím nejnutnìjším.
     Opìt jako tenkrát jím projela ta strašná bezmoc a lítost, kterou tenkrát prožíval, snad se i stydìl pøi srovnání, že zatímco on, když stiskne nedaleko kliku, je v èistém, suchém, radostném prostøedí domova, oni tu hladoví, moknou, mrznou, nemají kam jít a on všem pomoct nemùže.
     Vystìhovalci, ano, jako klauzurní práci udìlá jednu ze skupinek, tísnících se tehdy na lavièkách u synagogy. Snad se pak té hrozné vzpomínky z doby na prahu války pøece trochu zbaví. Dílo v pálené hlínì pøinesl do školy a ukázal profesoru Laudovi. Líbilo se: „A víš co, z té oboustranné smutnì posedávající skupiny udìlᚠjen jednu stranu, a to jako vysoký reliéf,“ poradil Jan Lauda. „A bude to tvoje klauzurní práce.“
     Mirek uposlechl a jeho klauzura patøila k nejobdivovanìjším. Nejvìtší úspìch mu ale „Vystìhovalci“ pøinesli až po letech, když je vystavil ke své šedesátce. Plastiku – odlitou do bronzu – zakoupila Národní galerie.
     Mirkovi se vùbec nechtìlo jít zase nìkam jinam, zvykat si na nového profesora a jeho libùstky, vykroèit tak trochu do neznáma. Ale co nadìláš.
     „Hale,“ zastavil Mirka jednou v tìchto vzrušených dnech Lauda, „kam chceš jít dál, k Pokornýmu, nebo ke Španielovi?“
     „Radìji k profesoru Pokornému!“ Vždy to byl právì on, kdo ho pøed ètyømi roky pøijal, a bez zkoušky. Na to se nezapomíná.
     Nìjaký den nato Lauda pøišel a strèil Mirkovi do rukou doporuèující dopis pro tøi studenty – pro nìj, Zdeòka Fárníka a Miloslava Starce.
     
     Milý Karle,
     mám tøi žáky, kteøí jdou ode mì ze všeobecné školy do nìkteré ze dvou speciálek. Jsou to – Pangrác, kterého Ti doporuèuji, ukáže Ti foto „Ve vlaku“ (Vystìhovalci – pozn. autora). Pangrác byl tebou pøijat a pak byl pøeøazen ke mnì. Je to velmi slušný hoch a má ke kumštu pomìr.
     Starec chce jít ke Španielovi, teï mi to øíká.
     Fárník má na výstavì skupinu „Malování kamene“, která se Ti líbila. Jest to houževnatý hoch a pilný.
     Tak Tì prosím, abys je do špeciálky vzal. Budou to Pangrác a Fárník.
     Buï zdráv!
Lauda
17. 6. 1949
     
     K Pokornému šli tedy Mirek s Fárníkem.
     Ten ani dopis vidìt nechtìl (zùstal Mirkovi na památku), jen se ohlédl od vlastní rozdìlané práce a prohodil: „Jo, já si na vás pamatuju, tak pøijïte po prázdninách.“ A tím byli oba zaøazeni do speciálky neboli do mistrovské školy profesora Pokorného.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156