Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Být sochaøem o ivotì a práci s Miroslavem Pangrácem | |||||
1 2 Nejranìjí vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Frantika Nonfrieda První sochy achta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì kola Pøijídí i Pepa Pavlíèek Boenka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouka Praha hledá se byt kola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce Vystìhovalci Speciálka Dalí osobnosti Max vabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjí studentská soutì Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníkové Dìti Náhrobek Frantika kroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze ivot kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35 | Dìdeèkova dílnaDìdeèek byl tuze ikovný truhláø, svému øemeslu rozumìl. Také se mìl v konkurenci ji zavedených firem Novotného a Pucholda co otáèet. Jim patøily pohøby mìanské, zatímco on se synem vypravovali poslední rozlouèení rakovnických nejchudích, øíkalo se jim pohøby proletáøské nebo venkovské.A i kdy pozdìji u dìda nedìlal a tátovi dával dennì dvacet korun, hlavní slovo v dílnì a domì mìl a bìda, kdy si Mirek pùjèil jeho plavajs, jak øíkal tuce. Babièka vaøila, dìda jí dával peníze po korunách v dìdovì pojetí zlatkách a taky sám chodil nakupovat. Mirek s ním rád vyráel na pilu ke mídùm pro døíví. Dìdeèka tu vichni znali a váili si ho. Nejprve dal øeè s dìlníky. Pokouøili, probrali novinky, zanadávali na pomìry, pak si dìda vybral prkna, která pøevezl a nechal na dvoøe pod støechou vysychat. Taky nìkolik polí vlastnil dìdeèek a patøila mu jedna ze stodol za tehdejí chlapeckou kolou (dnení 1. Z). Tady se uilo. Párovalo se tu a kluci potajmu brali provaz urèený k zavazování pytlù, vdy za nìjaký ten týden se budou poutìt draci. Jetì jedna vzpomínka. Konì si Pangrácovic pùjèovali od Touimských i s koèím. Jak zafrkali pøed domem, nebyl Mirek k udrení. Na pole jezdil rád. A nazpátek? Modré nebe, naloená fùra, kùò Karel, já si péruju nahoøe jako král, jedeme kamsi k Antonínu, kolem mne a nade mnou zralé hruky, staèí jen natáhnout ruku. Takovéhle to asi bude v ráji. Jakýmsi koníèkem Mirkova dìdeèka bylo skupování pozùstalostí. Domluvil cenu, zavezl do stodoly a pak rozprodával zájemcùm. Èas od èasu a rád se pøevtìloval ve váeného souseda a mìanostu. Mìl pøece truhláøství a pohøební ústav, kupoval pole, byl tedy nìkdo. Výdìlek sice nijaký, ale jemu staèilo, e je majitel realit. V sobotu se hodil do gala a vyfeákovaný s hùlkou obeel rakovnické hospody posedìt s váenými sousedy, to patøilo k dobrému tónu. Miloval muziku, a kdy mu U Korbeláøù (dnení kolský úøad) zahráli Nikdy se nevrátí pohádka mládí, pøilepil muzikantùm klidnì pìtku na èelo. Tìch hospod bývalo celkem pìt, konèíval U Èerveného raka v Brance (dnení Artikl). To u Fanou s Mirkem vìdìli, kde asi je, a li za ním, aby z nìho vydolovali taky nìjakou tu korunu, a dìda se zas rád pochlubil pìknými vnuky. Pro Mirkova tatínka naopak kromì sváteèních chvilek strávených mezi baráèníky bylo hlavní ivotní náplní øemeslo. Oba kluci Fanou i Mirek museli po kole pomáhat. Nikdo je nenutil, nehonil, vládl tu prostì takový nepsaný zákon jít na verktat, jak doma øíkávali dílnì. Nìco pøidret, pøinést nebo odnést. Jednou si Mirek z odøezkù slepil malý vodní mlýnek a tatínek ho pochválil. Èasu na hraní ale zbývalo øídce. Mnohem èastìji se ozvalo: Vem si kandu! Venku mráz, Mirek u vojky, na káøe rakev, vzadu tatínek a u se jelo tøeba a na Olenou. Jen ti tovaryi v dílnì kdyby ho nezlobili. Bývali ve vìku, který nezajímá jen práce. Míèko, má pos..... trièko! Touhle rýmovaèkou zlobili Mirka nejèastìji. Ale jinak to byli kluci dobrosrdeèní a pracovití, jak jinak. Pøicházívali dokonce a ze Slovenska a nejdéle zde po vyuèení pobyl nìjaký tìpán Petro. To u se schylovalo k druhé svìtové válce. A milý tìpán jednoho dne bez louèení zmizel a objevil se a v kvìtnových dnech v pìtaètyøicátém coby dùstojník, ovìnèen metály. Miloval Mirkovu sestøenici Tonèu, leè láska to byla jednostranná, souzeni si nebyli, a tak po èase odjel u napoøád. Mirkùv tatínek nedìlal jen rakve, taky bytelný nábytek, kredence. To pøiel pantáta se enou, vybrali si nìkterý z vystavených mustrù a za mìsíc si pøijeli s ebøiòákem pro hotové dílo. Nìco jiného bylo, kdy se u dveøí a na dvoøe objevil nìkdo v èerném, aby dojednal pohøeb. To pak celý dùm musel ztichnout, kdepak se zasmát, honit se nebo jinak roaèit a hluèet. Tatínek nasadil úèastný tón, jeho hlas byl pln soucitu. Obrazy plaèících en smuteènì zahalených, obøadné pøípravy k pohøbu, i to je jedna z Mirkových vzpomínek na mládí. Tatínek býval vìtinu dne v dílnì. A veèer, kdy u li vichni na kutì, pøehlíel starostlivì vykonané dílo. Sem tam nìco pøerovnal, pøipravil materiál na ráno. Nebyl rychlý, zato peèlivý. Nebylo snad veèera, aby jej maminka nemusela volat. Na mamince také spoèívala vekerá výchova dìtí. Byla pøísná, ale spravedlivá. Lepanec za ucho pøiletìl døív, ne ses nadál. Nemìla to lehké. O domácnost se sice dìlila s babièkou, jene navíc chodila pomáhat do dílny a jetì posluhovala a prala lidem v ulici. A kluci? Prostì kluci, ádná tichá poupata. Ráda pøedèítala, s chutí si zazpívala, v tom mìly s tchyní nìco podobného. Té se øíkalo matka. A v tomhle pojmenování jako by se zrcadlila úcta k zakladatelce rodu. Babièka, to byla nevyèerpatelná pokladnice pohádek a øady rýmovaných pøíbìhù kramáøských, prostopáných, mordýøských. Mnohé z nich se vztahovaly i k Rakovníku. koda, e je nikdo nezapsal. Mirek znal skoro vechny, napøíklad tu Kdy Kain zabil Ábela tou ukrutnou holí, rozlila se jeho krev po celièkém poli . Anebo ta Nedaleko mìsteèka Rakovníka . Èas odvál pokraèování, moná, e se jednou objeví písnièka celá. A nebyly to jen písnièky, co babièka dìti uèila, seznámila je se Starým a Novým zákonem, se zvyky kolem Vánoc, Velikonoc, Tøí králù. Jo, koledy. Tøeba na tìpána:Koleda, koleda, tìpáne, co to nese ve dbánì. Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu. Psi se na mì sbìhli, koledu mi snìdli. Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||