Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK10
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

Dìti

     Dìtské portréty provázejí Mirka po celý život, jsou jeho doménou, parketou a rozhodnì nebudou v sochaøském nebi ani v historii èeského sochaøství opomenuty.
     Sám dodává: „Dìtské portréty mi pøinášely vždycky úspìch, potìšení a zdravou reklamu. Kdykoliv jsem je vystavil, mìly pøíznivou odezvu, snad proto mì vìtšinou dávali dohromady s Vilmou Vrbovou-Kotrbovou. Kde byla nìjaká výstava, na které jsme se náhodnì sešli, instalovali nás spoleènì jako „malíøský a sochaøský dìtský portrét“. To mì tìšilo. Bohužel už nìkolik let mezi námi tato svìtová malíøka není a neprávem se na ni pozapomíná.“ A Mirek se vzápìtí kriticky vyjádøí i k nìkterým trendùm souèasné tvorby: „To, co se dnes za umìní vydává, ve skuteènosti umìní není. Umìlecké dílo má pøetrvat autora, svou dobu… musí sloužit – a to se asi tìm rùzným happeningùm s jepièím životem, dílùm pro jednu chvíli, tìžko podaøí.
     Když si malíø pozve do ateliéru dívku a poèmárá ji barvou a ta se za pùl hodiny umeje – co je to za umìlecké dílo? Jde o výstøelek bez trvalé hodnoty. Nebo hromada písku a do ní zastrèený klacek…“
     Ale nazpìt k Pangrácovým dìtským portrétùm. Jsou jich – po té úplnì první, Rudynce Pavlíèkové – desítky a jejich výhodou bylo, že tyhle modely mìly vždycky dost èasu. Trpìlivost sice sem tam chybìla, nakonec si ale s Mirkem vyhovìli. Dìtských hlavièek mìl vždycky rozdìlaných víc, a když kluk musel právì jít hrát fotbal, sáhl po nìkteré kebulièce jiné. Vìtšinou o prázdninách na zahradì rakovnického rodného domku, když mìl po vojnì a chuti a sil na modelování celého svìta.
     „Vymodeluj mì, mì vymodeluj,“ ozývalo se celý ten èas u Pangrácù a shromáždily se tu snad všecky dìti z ulice a možná i blízké Jamky a Bendovky. O výbìr opravdu nemìl nouzi. Takhle se tu vystøídali caparti vlastní, sousedù i naprosto cizí.
     „Tak dobøe a kterou pohádku chceš slyšet dnes?“ ptal se, zatímco zbavoval rozdìlanou práci mokrých hadrù (to aby si hlína ponechala své modeláøské vlastnosti, nevyschla a nepopraskala). Kluci ovšem dávali pøednost pytlíku bonbonù.
     K nejslavnìjším Pangrácovým portrétùm patøí „Dìcko v šátku“, „Víánek“ (1954), syn z prvního manželství. Jeho maminka – Galina, za svobodna Zubzandová, vnuèka èeského zajatce z první svìtové války – jej podle ruského obyèeje halila do šátku. Byl v nìm takový dìtsky vážný, bezbranný, Mirkovi se do portrétu podaøilo vdechnout duši klouèka dokonale.
     Po mnoha letech, v roce 1989, to zas byla dcera z druhého manželství – Gábinka, která zdvihla v Paøíži ruku všem tøiceti porotcùm, když se hlasovalo o tom, které dílo ze shromáždìného množství exponátù má být na prestižní výstavì v Grand Palais vystaveno. Tahle spontánní jednomyslnost propukla tenkrát pouze u Gábinky a viceprezidentka paøížského salonu paní Jeanne – Michéle Hugues k nezvyklému úspìchu mistru Pangrácovi také náležitì poblahopøála. Porota se nemýlila. Hlavièka si podmanila nejen porotu, ale i návštìvníky a dnes tìší kohosi možná v Paøíži, možná v New Yorku…
     Dost èasto stávala modelem svému staršímu bratrovi Anièka. Právì ona se jednoho dne promìnila v symbol mladé hudební múzy a vzdáleného domova pro náhrobek autora èeské hymny Františka Škroupa v holandském Rotterdamu.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156