Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Být sochaøem o ivotì a práci s Miroslavem Pangrácem | |||||
1 2 Nejranìjí vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Frantika Nonfrieda První sochy achta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì kola Pøijídí i Pepa Pavlíèek Boenka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouka Praha hledá se byt kola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce Vystìhovalci Speciálka Dalí osobnosti Max vabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjí studentská soutì Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníkové Dìti Náhrobek Frantika kroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze ivot kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35 | Náhrobek Frantika kroupaJak to tenkrát vlastnì bylo? Poèkej, nech mì chvíli vzpomínat.Jo. Byl jsem spoleènì s dalími esti sochaøi vyzván, abychom ve spolupráci s architektem pietnì zdùraznili místo, kde je v Rotterdamu pochován Frantiek kroup. Soutì to byla anonymní. Hned nìkolik dní po listonoi se soutìní výzvou nìkdo uká na dveøe Pangrácova ateliéru. A on to sám architekt Jaroslav Vidner, pøidìlený pro tuto záleitost ministerstvem kultury. Taku plánù a fotografií rozprostøel na stole, seznámil sochaøe se svou pøedstavou a byl pryè. No a pak nadeel èas zvaování. Fantazie kreslila námìt za námìtem, monost za moností, ale co se jeden den zdálo senzaèní, druhý den nebylo u nic, co by stálo za pokus. A ji uvidìl, sestøièku Anièku, tu útlou dospívající sleènu. Cosi právì nesla a tiskla k tìlu Jeí, to je ono! Dívka jako hudba, symbol posvátného Kde domov mùj?. Anièka zrovna nadením nezáøila, kdy jí svìøil svùj zámìr, znala ty nekoneèné hodiny stání nebo v lepím pøípadì sezení v urèené poloze, ale co by pro svého milovaného bráku neudìlala. Nastala vzruující horeènatá práce. Návrhy byly nakonec tøi nebo ètyøi a v urèený den se mìly soustøedit na ministerstvu. Termín napjatý, ale Mirek ho zvládl. S tím, e by vyhrál, ovem nepoèítal ani v nejbujnìjích snech, vdy soupeøil s tolika slavnými jmény, pojmy mezi sochaøi Sopr, Kodet, Kulich, Zet, Kozák On u samotný fakt, e byl pøizván mezi takovouto elitu, byl dostateènou výzvou a impulsem, dával køídla. Rozdíl mezi nadaným mladíkem a uznávanými mistry se natìstí projevil pouze pøi pøedávání návrhù. Zatímco pøed ministerstvo v danou hodinu pøedjídìly drahé limuzíny a sochy byly vynáeny najatými pomocníky, Mirek s manelkou dovezli dílo pøed budovu v hlubokém koèárku po Víovi. Odnesli do patra a netrpìlivì èekali, Mirek se v tu dobu nemohl na ádnou jinou práci vùbec soustøedit. Koneènì telefon: Mistr Pangrác? Tady ministerstvo kultury. Tak vám, mistøe, gratulujeme, vyhrál jste soutì! Co? Já? Nedìláte si legraci? Snad ani za tu zprávu nepodìkoval, jen se mu chtìlo køièet, zpívat, tancovat. Vyhrál, já vyhrál! A pojedu do Rotterdamu. Slíbili mi to. Od téhle radostné zvìsti po koneènou realizaci ale jetì probìhlo mnoho telefonátù a nebylo vdycky vechno tak jasné a bez problémù. Napøíklad rozhovor: Podívejte, mistøe, oni ti Holanïani, vy jste udìlal takový ten návrh s nahou dívkou a houslemi. Víte, oni ti Holanïané by tìko na hrobì unesli nahatou dívenku, co kdybyste ji trochu oblíknul? Co na to øíct, jak reagovat? e chtìl, aby jeho Hudba byla jiná ne Myslbekova mladièká, pubertální, taková, jakou byla v kroupovì dobì nae èeská hudba a probouzející se národ? A pak píseò Kde domov mùj? ta pøece poprvé zaznìla ve Fidlovaèce a na housle ji hrál slepý muzikant, proto housle To prý by si ale mohli Holanïané myslet, e je tam pochován nìjaký houslista nebo houslaø. Po poradì s profesorem Pokorným, který v porotì rovnì zasedal, zaèal tedy Mirek Hudbu pøiodívat a v koneèné verzi drí v jedné ruce místo houslièek lyru a druhá jako by naslouchala vzdálené èeské písni. Socha se líbila moc a pomník odhaloval 3. èervna 1961 Frantiek Plavec. Psalo se o tom, prostì velká sláva, spousta lidí tehdejího veøejného ivota od nás i z Holandska, Mirek mluvil v televizi Jen pozvat jej do Rotterdamu nìjak pozapomnìli. Proto se mu tak tìko odpovídalo na dotazy kolegù: Èlovìèe, proè jsi tam nebyl? No, nebyl. V Rotterdamu nebyl dodnes, ale potìí jej, kdy èas od èasu zdvihne telefon a na druhém konci dojatý hlas mu dìkuje za nádherný záitek, který jej v podobì sochy èekal. Jen koda, e na památníku pracuje zub èasu, potøeboval by oèistit, celý hrob zrestaurovat. Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||