Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK7
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

Náhrobek Františka Škroupa

     „Jak to tenkrát vlastnì bylo? Poèkej, nech mì chvíli vzpomínat.
     Jo. Byl jsem spoleènì s dalšími šesti sochaøi vyzván, abychom ve spolupráci s architektem pietnì zdùraznili místo, kde je v Rotterdamu pochován František Škroup. Soutìž to byla anonymní.“
     Hned nìkolik dní po listonoši se soutìžní výzvou nìkdo uká na dveøe Pangrácova ateliéru. A on to sám architekt Jaroslav Vidner, pøidìlený pro tuto záležitost ministerstvem kultury. Tašku plánù a fotografií rozprostøel na stole, seznámil sochaøe se svou pøedstavou a byl pryè.
     No a pak nadešel èas zvažování. Fantazie kreslila námìt za námìtem, možnost za možností, ale co se jeden den zdálo senzaèní, druhý den nebylo už nic, co by stálo za pokus. Až ji uvidìl, sestøièku Anièku, tu útlou dospívající sleènu. Cosi právì nesla a tiskla k tìlu… Ježíš, to je ono! Dívka jako hudba, symbol posvátného „Kde domov mùj?“.
     Anièka zrovna nadšením nezáøila, když jí svìøil svùj zámìr, znala ty nekoneèné hodiny stání nebo v lepším pøípadì sezení v urèené poloze, ale co by pro svého milovaného brášku neudìlala.
     Nastala vzrušující horeènatá práce. Návrhy byly nakonec tøi nebo ètyøi a v urèený den se mìly soustøedit na ministerstvu. Termín napjatý, ale Mirek ho zvládl. S tím, že by vyhrál, ovšem nepoèítal ani v nejbujnìjších snech, vždy soupeøil s tolika slavnými jmény, pojmy mezi sochaøi – Sopr, Kodet, Kulich, Zet, Kozák…
     On už samotný fakt, že byl pøizván mezi takovouto elitu, byl dostateènou výzvou a impulsem, dával køídla.
     Rozdíl mezi nadaným mladíkem a uznávanými mistry se naštìstí projevil pouze pøi pøedávání návrhù.
     Zatímco pøed ministerstvo v danou hodinu pøedjíždìly drahé limuzíny a sochy byly vynášeny najatými pomocníky, Mirek s manželkou dovezli dílo pøed budovu v hlubokém koèárku po Víovi.
     Odnesli do patra a netrpìlivì èekali, Mirek se v tu dobu nemohl na žádnou jinou práci vùbec soustøedit.
     Koneènì telefon: „Mistr Pangrác? Tady ministerstvo kultury. Tak vám, mistøe, gratulujeme, vyhrál jste soutìž!“
     „Co? Já? Nedìláte si legraci?“
     Snad ani za tu zprávu nepodìkoval, jen se mu chtìlo køièet, zpívat, tancovat. „Vyhrál, já vyhrál! A pojedu do Rotterdamu. Slíbili mi to.“
     Od téhle radostné zvìsti po koneènou realizaci ale ještì probìhlo mnoho telefonátù a nebylo vždycky všechno tak jasné a bez problémù.
     Napøíklad rozhovor: „Podívejte, mistøe, oni ti Holanïani, vy jste udìlal takový ten návrh s nahou dívkou a houslemi. Víte, oni ti Holanïané by tìžko na hrobì unesli nahatou dívenku, co kdybyste ji trochu oblíknul?“
     Co na to øíct, jak reagovat?
     … Že chtìl, aby jeho „Hudba“ byla jiná než Myslbekova – mladièká, pubertální, taková, jakou byla v Škroupovì dobì naše èeská hudba a probouzející se národ?
     A pak – píseò Kde domov mùj? – ta pøece poprvé zaznìla ve Fidlovaèce a na housle ji hrál slepý muzikant, proto housle… To prý by si ale mohli Holanïané myslet, že je tam pochován nìjaký houslista nebo houslaø.
     Po poradì s profesorem Pokorným, který v porotì rovnìž zasedal, zaèal tedy Mirek „Hudbu“ pøiodívat a v koneèné verzi drží v jedné ruce místo houslièek lyru a druhá jako by naslouchala vzdálené èeské písni.
     Socha se líbila moc a pomník odhaloval 3. èervna 1961 František Plavec. Psalo se o tom, prostì velká sláva, spousta lidí tehdejšího veøejného života od nás i z Holandska, Mirek mluvil v televizi… Jen pozvat jej do Rotterdamu nìjak pozapomnìli. Proto se mu tak tìžko odpovídalo na dotazy kolegù: „Èlovìèe, proè jsi tam nebyl?“ No, nebyl.
     V Rotterdamu nebyl dodnes, ale potìší jej, když èas od èasu zdvihne telefon a na druhém konci dojatý hlas mu dìkuje za nádherný zážitek, který jej v podobì sochy èekal. „Jen škoda, že na památníku pracuje zub èasu, potøeboval by oèistit, celý hrob zrestaurovat.“
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156