Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Vzácný pøíteli, drahý Jarouku | |||||
1 2 Pøednáka v Lidovém domì Noèní návtìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme nezapomínáme! 3 | Tøicetiletá pauzaUèinil mnohem víc, kdy dovnitø pøiloil krásný dopis. Od té doby mnohokrát ètený, peèlivì uschovávaný Ano, uhodli jste. Co vechno jsem v minulých dnech vyházel a zpøeházel, kníka ani dopis nejsou k nalezení. Jaroslav Seifert se v nìm znovu rozvzpomíná na veèer strávený u nás, jak to vechno v domì vonìlo chlebem a moukou. A maminka e byla krásná a já jetì nebyl na svìtì. Vzpomíná i na nìkteré ze svých literárních pøátel v regionu rakovnického Mejstøíka a berounského Hampla. Krásný dopis, dlouhý dopis Hledám! Tøicet let. Co vechno se za ten èas událo s tátou a naí rodinou, co vechno si proil a protrpìl básník? Vím, e otec celou válku zastupoval dlouhodobì nemocného øeditele Budoucnosti Josefa Klátila, který byl sice dál oficiálnì veden v èele drustva, ale do úøadu u nedocházel. Odejít na zaslouený odpoèinek kvùli Nìmcùm nemohl. V té dobì rezignovat na vedoucí postavení znamenalo, e tam nacisté usadí svého èlovìka, co pøipustit nelo. Radìji kontroly a noèní prohlídky bytu i drustevních prostor ne mít za krkem zavilého nácka. Copak by pak bylo moné jako dosud z uetøené mouky (to u se drustevní pekárna, co tak krásnì Jaroslavu Seifertovi zavonìla pøi jeho návtìvì Rakovníka, pøestìhovala do Branky) péct chleba do rodin, odkud Nìmci nìkoho odvezli do vìzení nebo do koncentráku? Krk spoleènì s tátou v tomhle pøípadì nasazoval stateèný pekaøský mistr Vilém alud. Jednou v dobì heydrichiády mìl táta ale opravdu namále. To v Praze jako obvykle vyzvedl pøi jedné ze sluebních cest ilegální èasopis V boj, aby ho pøivezl do Rakovníka. A jako obvykle se i s nebezpeènou aktovkou usadil naproti Labuti U Rozvaøilù, e si dá polívku. Nese první líci k puse, kdy se rozletìly dveøe a rázem byla celá místnost plná øvoucích gestapákù. Otec si oddechl je to jen kontrola dokladù, ty pøece má. A na to, e mu v pracovní kníce chybìlo povinné mìsíèní, nebo dokonce týdenní razítko o zamìstnání. Ostatním zamìstnancùm ho vydával osobnì on, sobì, jak se to stává, zapomnìl. Bylo nás takových víc, vyprávìl po letech u s úsmìvem. Seøadili nás a vedli ulicí do nedalekého Petschkova paláce. Lidi na chodníku byli odvání, nìkteøí na Nìmce køièeli: Vrazi! Kam je vedete? Na popravu? Moc hrdinnì jsem se ale necítil, taka pálila v ruce, jenome zbavit se jí nedalo. Snad jsem ji mìl kopnout v té hospodì pod stùl. Podobizny H. Mièkové a L. Mièky poèátkem 30. let 20. století. Na gestapu si høíníky rozestavili èelem ke zdi a zjiovali, jak to s nimi je. Taka s èasopisem stála vedle tátovy nohy. Koneènì slyí svoje jméno. Ja, Micka, pøitakám a otoèím se, ale to jsem nemìl dìlat. Dostal jsem ránu pìstí, a mi z nosu zaèala téct krev, líèil táta osudové okamiky. Zatím ho toti jetì nikdo nevolal, jeho jméno vyslovoval do telefonu pouze jeden z nìmeckých ouøadù, aby si ovìøil totonost. Ale hlavnì, e vechno bylo nakonec potvrzeno a já mohl sebrat taku a mazat ven mezi lidi a na vlak. Taky se bìhem války podaøilo nìkolik zamìstnancù zachránit od nuceného nasazení do Øíe. Za cigarety a flaku dobrého pití se i ten nejobyèejnìjí úøedník promìnil v nepostradatelného pro chod drustva, ale i tady se muselo opatrnì, lo o kejhák, svìøoval se dlouho po válce a neopomnìl s trpkým úsmìvem dodat: Vìtina tìchhle soudruhù, kdy mì po osmaètyøicátým vyhazovali, si jetì pøisadila, on je asi èlovìk od pøírody opravdu nerad vdìènej. Vrame se ale jetì na moment nazpìt do èasù tìsnì pøedváleèných. V roce 1938 jsem na svìt pøiel já a o dva roky pozdìji sestra Jana. Maminka byla s námi doma, zaèala pracovat a po válce, tentokrát jako bankovní úøednice. Pøiel kvìten roku 1945. Táta si sedá vedle øidièe Budoucnosti a s nákladní dodávkou jedou pro osvobozené rakovnické vìznì do Ravensbrücku. Je také koneènì valnou hromadou potvrzen ve funkci øeditele. Pamatuji tu upøímnou radost, kterou pøináela kadá novì otevøená drustevní prodejna v Rakovníku, ale také v Hoøovicích, Berounì, Podboøanech èi atci. Jako první pováleèný místopøedseda mìstského národního výboru i jako èlen nejrùznìjích osvìtových a jiných korporací (Dìlnická akademie, Klub pøátel umìní, klub Rotary ) organizuje, schùzuje, doma jsme si ho moc neuili. Dìlám to pøece pro nae dìti, omlouval stálou nepøítomnost provinile mamince. Náhlé zlepení nastalo a po únoru 1948, kdy je odejit z Budoucnosti a na jeho místo dosazen øeditel dìlnický. Dojídí pak do Berouna organizovat venkovská spotøební drustva SELPO. Mohl jistì dopadnout i hùø. Jenome výroèní uzávìrky klaply do haléøe, auto nebo chatu jsme taky nemìli, nebylo co sebrat, za co zaít. Soudruzi nás nechali ít. Pøestìhovat jsme se pochopitelnì museli do podnájmu. Otec jetì vede po nìkolik let úèetnictví Cihelny Huøviny a je tu dùchod. Tedy dùchod! Pomáhá v èítárnì okresní knihovny, soustøeïuje data o významných osobnostech, které se narodily nebo pùsobily na Rakovnicku. Vznikají dvì kníky: Kulturní tváø Rakovnicka I a II (1976 a 1979). A èas, ten mu nevybývá dál. Jen své okøídlené rèení, kterým reagoval na pøipomínku nìkterých svých rodinných slibù Poèkej, v penzi se zmìnilo na Poèkej, jednou . S rozhoøèením pøijímá informaci o pøíchodu bratrských vojsk v osmaedesátém, k jeho klidu nepøispìlo ani mé vyhození z redakce okresních novin Rozvoj o dva roky pozdìji. To u jsme si uívali normalizaci. O Jaroslavu Seifertovi se od rakovnické pøednáky v jednatøicátém po rok 1970 z literatury a novin dozvídáme následující. V letech 1931 a 1933 byl redaktorem týdeníku Pestré kvìty, do roku 1939 pùsobil v Ranních novinách, za protektorátu v Národní práci, po osvobození byl redaktorem deníku Práce (1945 a 1949), redigoval èasopis Kytice a kninici poezie Klín. Roku 1966 byl jmenován národním umìlcem. V edesátých letech je Jaroslav Seifert èinný v tehdejím vedení spisovatelského svazu. Samozøejmì jsem uvítal obrodný proces s nesmírnou radostí, øíká v jednom z èetných novinových rozhovorù (RP 2. èervna 1968). Ani nevíte, jak netrpìlivì jsem nìco podobného èekal. Asi jako kadý Èechoslovák. Je pravda, e za døívìjího reimu jsem nebyl na vysokých státních místech oblíben. To mi ovem nevadilo, psal jsem dál a konec koncù ve, co jsem napsal, vylo. V tìch dobách jsem dostával spoustu korespondence a z kadého dopisu i lístku jsem èerpal povzbuzení, protoe jsem poznal, e lidé moje vere ètou, e jim nevadí, e se nelíbím nìkomu nahoøe. Byl jsem rád, e se najde tolik lidí, kterým moje poezie nìco pøináí. V dobì Praského jara pøedsedá rehabilitaèní komisi Svazu ès. spisovatelù. O své pocity z její èinnosti se podìlil v rozhovoru pro Rudé právo z 2. 6. 1968. S výsledkem práce rehabilitaèní komise jsem spokojen, protoe se nám podaøilo napravit øadu køivd a odstranit chyby, které se v posledních letech okolo literatury staly Byl jsem jmenován pøedsedou komise, aèkoliv vám upøímnì øeknu, e do tìchto funkcí se nehrnu ani nemám dojem, e by mi to zvlá pøísluelo Cítil bych se sice povolán k tomu, abych pøispìl tam, kde se jedná o odèinìní køivd, ale naprosto se necítím povolán a ani nemám chu zúèastnit se jednání, kde se jedná o postih lidí, kteøí se dopustili chyb. Zùstalo ve mnì jakési reziduum køesanských ctností a jedna z nich je nemstít se a nesoudit Ale doba nezadritelnì smìøuje k 21. srpnu. Básník se pøedvídavì, s naléhavostí sobì vlastní, obrací k sovìtským vojákùm cvièícím na naem území. Báseò vyla ve zvlátním vydání Literárních listù 26. èervence 1968. Víc neli dnes snad nikdy necítili jsme na svých dlaních to teplo drsných rukou, které nám pøináely svobodu. Jetì nedoznìl a jetì zní hømot jejich unavených zbraní a náruè lidí v naich ulicích je otevøena dosud. I slzy na tváøích, tak pravdivé, kdy nae zemì pøijímala jejich padlé, nás dosud pálí. Ano, to vám øíkám vem! A volám vánivì a ze vech sil: Nepromarnìte tuto lásku! Bylo by tìké unést zklamání v té zemi tolikrát u zklamané. Kromì redaktorské èinnosti a angaování se v nejvyích orgánech spisovatelských a ve vìci celého národa vyly básníkovi do roku 1970 tyto sbírky a díla: Jablko z klína (1933), Ruce Venuiny (1936), Zpíváno do rotaèky (1936), Jaro sbohem (1937). Tato sbírka se ve svých dalích vydáních (1942, 1944, 1947) rozrùstala a promìòovala. Na smrt prvního prezidenta ÈSR T. G. Masaryka odpovìdìla kníeèka Osm dní (1937), na Mnichov sbírka Zhasnìte svìtla (1938). Za protektorátu napsal a k 120. výroèí spisovatelèina narození vydal Vìjíø Boeny Nìmcové (1940) a dvì díla inspirovaná Prahou báseò Svìtlem odìná (1940) a sbírku Kamenný most (1944). První sbírkou po osvobození je Pøilba hlíny (1945). Vznikla spojením verù z let 1937 a 1938 s básnìmi z protektorátu a praského povstání a je ilustrována Václavem Rabasem. Následují Ruka a plamen (1948), Alovým obrázkùm je vìnovaná sbírka el malíø chudì do svìta (1949) a Píseò o Viktorce (1950). Na Jablko z klína navazuje Maminka (1954), sbírka Chlapec a hvìzdy (1956) je inspirována malíøem Ladou. edesátá léta zaznamenala básníkùv nový tvùrèí rozmach: Koncert na ostrovì (1965), Halleyova kometa (1967), Odlévání zvonù (1967). Vychází i øada výborù Seifertovy poezie. Ve sbírkách Koncert na ostrovì, Odlévání zvonù a Halleyova kometa básník opoutí písòový ver. Má pro to v jedné ze ètenáøských anket následující vysvìtlení. Abych se pøiznal, ten nový styl mi blií není. Celý ivot jsem byl pro kantilénu a to je snad vidìt i na mé práci. Potom ale pøila nemoc. Za ta nepohyblivá léta pøemýlení jsem dospìl k názoru, e takto nemohu pokraèovat. Kdy èlovìk dosáhne v nìèem rutiny, musí hledat cosi nového. Jít dál. A víte, potom ta záplava taneèních písní a textù. Zdálo se mi, e u je rýmù a dost. Musel jsem se odpoutat od formy. Urèitì jsem ztratil nìkteré ètenáøe, ale jistì jsem výmìnou získal jiné. (Kvìty). V LN 10. 6. 1967 se k tomuto tématu navrací básník znovu. Kdy poezie ve svém vývojovém procesu se pøiblíí nebezpeènì k své formální dokonalosti, musí se zastavit a zaèít jinde. Pak by to u bylo jen opakování, planá virtuozita, která sousedí pak ji s kýèem. Mohu-li se ve ví skromnosti odvolat na svou vlastní zkuenost: Kdy jsem se pøed nedávnem po mnoha letech odmlky pokouel o nové vere svou starou formou, nìco se ve mnì vzepøelo. Poezie u nechtìla jít se mnou jak øíká básník Palivec. Musil jsem se pokusit o nìco jiného, abych tuto svou lásku jetì mohl pro sebe zachránit. Musil jsem zaèít jinak. Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||